Páteční akce

Aby tu nebyly jen samé slohy, přidám dnes něco kratšího. Rodina, nechť čte na vlastní nebezpečí. A nevhodné komentáře si nechte pro sebe... :-)

Jak už jsem psal v předchozím příspěvku, v Outlandu se vyskytuje i větší procento dívek než je tomu v podobných institucích u nás. Jelikož jsem po registraci na sobotní turnaj neměl už nic lepšího na práci, bloumal jsem notnou chvíli po obchodě a při tom se dal s jednou dívčinou do řeči.

Nebudu zase zacházet do detailů. Jmenuje se Gabriele, pochází z Lotyšska, ale už pět let žije v Norsku. Momentálně je v prváku na kybernetice. Ve zkratce jsme se bavili o tom, co měli v obchodě - knihy, filmy, hry atd. Byla tam s kamarádem, který si byl zahrát MTG. Mezi řečí z ní vypadlo, že se večer chystá na nějakou akci na Moholtu. A jestli prý se chystám taky.

No, já jsem tušil, že se něco koná, ale rozhodně jsem se do té doby nikam nechystal. Takže jsem akorát řekl, že se tam možná ukážu. Nicméně po chvíli jsme se domluvili, že se mi ozve, až dorazí na Moholt. Pak už jsem se akorát pozdravil s tím kamarádem - Američan Dave - a vyrazil jsem zpátky na kolej.

Akce měla začít asi někdy v 9, takže času bylo dost. Akorát jsem se nějak zkulturnil, abych nedělal večer ostudu. Pak jsme se dali do řeči s Jonim. Ten říkal, že večer taky někam vyráží. Typicky tu probíhá vždycky nějaká akce ve sklepě vedlejší ulice (HK 24). Tam se to někdy mezi 11 a 12 utne a pokračování je v klubu Gossip ve městě. Tam jsem teda zatím nebyl. Ale čekali jsme něco takového. Joni říkal, že začne tady, ale pak se přesouvá s nějakou svojí partou. Dali jsme si každý pivko (resp. cider) na cestu, do HK je to asi 300m...

Nicméně, když jsme někdy po deváté dorazili do onoho sklepního klubu, bylo tam asi 5 a půl člověka. A nikdo známý. Tak jsme zase vylezli ven. Joni potkal svoje kamarády, dali se do řeči. Já jsem brnknul Gabriele a zjistil, že je akorát o kousek dál ve sklepě č. 5. Takže jsme se po pár metrech s Jonim rozloučili, a ve finále nešel do té 24ky ani jeden z nás.

V HK č.p. 5 se nachází ve sklepě klub s názvem Omega. Lidí tam bylo jen pár - Gabriele, Dave, Američan Danny, se kterým chodím na norštinu, tři Korejky, jejichž jména si nepamatuju, a pražák Martin. V průběhu večera se přidali ještě nějací dva Noři, ale to bylo víceméně všechno. Za barem byli nějací tři praštění Norové. Na druhou stranu s nimi byla domluva, takže místo klasického párty hluku nám pustili nějakou rozumnější muziku.

Kromě toho, že se povídalo, se taky trochu pilo. Většina lidí jen cucala nějaké to pivko (měli třetinku Tuborga za 20 NOK a Dahls za 25), protože jinak to nevychází zrovna levně. Nicméně v klubu Omega mají specialitu pojmenovanou jak jinak než Omega. Nevím, co všechno tam je. Pro představu 2dl alkoholu (6 různých panáků) a 2 dl koly. Pár lidí si to dalo a mělo to na ně rozličné účinky. Martin se začal velice dobře bavit, ať už měl důvod nebo ne. Dave začal v průběhu večera zpívat. A protože vypil svojí omegu naráz, dostal od barmanů sombrero, ve kterém pak celý večer chodil. Pár odvážlivců si dalo ještě druhou omegu, která pak definitivně rozhodla o jejich dalším osudu.

Klub Omega

Vzhledem k nějaké vyhlášce o rušení nočního klidu skončila akce docela brzo. Korejky musely odvést svojí "zomegovanou" kamarádku domů, protože by jinak sama netrefila, i když to měla jen přes ulici. Norové se někam vytratili. A zbytek (Američani, Martin, Gabriele) už chtěl jít domů. Menší zádrhel byl v tom, že bydlí na Steinanu (další koleje, jen trochu z ruky). Nicméně jsem stejně neměl nic lepšího na práci, spát se mi ještě nechtělo, tak jsem vyrazil s nimi.

Po kratší procházce za doprovodu Daveova zpěvu jsme dorazili na Steinan. Tam jsme se snažili potichu projít k Dannymu do pokoje, protože má prý nějakou strašně nepříjemnou spolubydlící. Pro informaci se tam bydlí v malých domcích po čtyřech, nikoli v takových bytovkách jako na Moholtu.

Hráli jsme Munchkins & Dungeons. Taková parodie na všechny možné RPG. Dave během toho usnul, zbytek pojídal sušenky a povídal si. Když se dohrálo, chvíli jsme se ještě bavili s Dannym o muzice. Nicméně už bylo docela pozdě, a jelikož se mi nechtělo spát u Dannyho na mrňavém gauči, vyrazil jsem zpátky směr Moholt. Takže zase procházka nazpátek... Sobota pak byla logicky spíše taková odpočinková.

Outland

Opět se musím omluvit za delší odmlku, ale nějak nebyl pořádně čas. Hlavně kvůli škole... Každopádně přináším další příspěvek. Tentokráte o Outlandu.

Nemusíte se bát, jedná se o skutečně existující místo, Outland je název jednoho obchodu v Trondheimu. Nejedná se ovšem o jen tak nějaký obchod. Outland nabízí spoustu věcí, a rád bych vám ten sortiment trochu přiblížil. Každopádně je sortiment obchodu dosti specifický. Takže jsem si pro vás připravil jednoduchý testík v podobě obrázku:

Geek test

Po pohledu na obrázek vyberte jednu z následujících možností:

1. Víte, o co se jedná. Obrázek vás pobavil. Výborně! V Outlandu by se vám určitě líbilo.
2. Z poloviny výjev poznáváte. Je to na dobré cestě, možná byste si tam něco vybrali.
3. Nevíte, která bije. (Ahoj rodino :-) ) Outland sice není pro vás, ale to ničemu nebrání.

Podle toho, jak jste odpověděli v předchozím testu si můžete udělat obrázek i o tom, co je v obchodě k nalezení. Nebo spíš, na koho je sortiment zaměřený. Bez ohledu na to, jak jste v testíku dopadli, ale můžete pokračovat ve čtení. Možná se něco dozvíte, možná ne. Možná nebudete mít šajn, co to tam vlastně nabízí... Každopádně, koho to přestane v průběhu zajímat, nemusí číst dále :-)

Takže, co je tam k mání:

Knihy:

• Zasvěcení jistě vědí, jak vypadá fantasy a sci-fi koutek v neoluxoru v Praze. V Outlandu mají něco podobného - všemožné romány a povídky více či méně (vědecko) fantastické. Dodávám, že drtivá většina knih (asi všechno cizí) je v angličtině. Norové tomu rozumí, tak není potřeba to překládat.
• Dále do této kategorie patří klasická literatura, ať už malé brožované záležitosti (něco jako edice levné knihy), nebo kompletní díla vybraných autorů (E.A. Poe, A.C. Doyle, Ch. Dickens, H.G. Wells) a některé vybrané romány (Dracula, Frankenstein, ale i něco od Austenové) v luxusním vydání, vázané v kůži, zlacené stránky a tak...
• Kromě výše uvedeného pak různé zábavné věci jako knížky plné nápadů pro tatínky kutily. Takové ty knížečky s moudry/anekdotami/citáty. A podobné leccosy.
• A samozřejmě všechny možné knihy týkající se filmů a seriálů. Například takové věci jako Bro Code nebo Playbook Barneyho Stinsona. Různé encyklopedie a omnibusy týkající se vybraných filmových a seriálových světů a tak.

Komiksy:

• Ať už klasické sešity, knižní vydání, nebo různé sebrané kolekce a podobné záležitosti - mají tam zkrátka skoro cokoli. Prostor s komiksy zabírá v prodejně minimálně tolik místa jako knihy. jsou tu hrdinové známí, méně známí, ale i zcela neznámí. Vybere si každý. Zkrátka byste tam toho našli víc, než byste kdy potřebovali. Nebo byli ochotni koupit :-D

Manga:

• No, pro někoho možná taky komiksy. Já to nečtu, tak to možná nedokážu adekvátně rozlišit. Každopádně manga má v obchodě svou vlastní sekci. A mají tam toho taky požehnaně.
• Nejde jen o knihy, obchod nabízí i pár kostýmů mně neznámých postav. A ano, ve skutečnosti to vypadá zrovna tak ujetě, jako napsané na blogu...

Sběratelské propriety:

• Samozřejmě k těm všem komiksům, filmům, seriálům, knihám, hrám a tak prodávají další doplňky. Od přívěsků na klíče, přes plyšáky a hračky pro děti, plakáty a další speciality až po figurky. Můžete si tak koupit postavičky ze Star Wars, X-men, Doctora Who, Pirátů z Karibiku. Případně bustu batmana v životní velikosti, paži terminátora nebo rovnou Yodu 1:1. Všechno je samozřejmě (ne)řádně naceněné. Takže ta terminátoří packa by vás vyšla asi na 10000 NOK. Ale mají tam třeba i nějaký model lodi za 27 tisíc (NOK).
• Samostatnou kategorii pak tvoří Harry Potter. V Outlandu se prodávají kouzelnické hůlky, kravaty, kompletní edice horcrux, různé amulety, kravaty. A samozřejmě si můžete pořídit i létající koště (pokud tomu věříte, zbytek vás si může pořídit dekoraci do pokojíčku za 3000 NOK).
• A do této kategorie bych zařadil i kostýmy, které se zde prodávají (a možná půjčují). Každopádně nešlo o žádné konkrétní masky, které bych poznal. Spíš taková všehochuť inspirovaná literaturou, filmem a kdo ví, čím ještě.

Lego:

• Kromě jiných hraček si můžete zakoupit v prodejně jednu z nesčetných stavebnic lega. Vyberou si mladí i staří. Ono teda vůbec půlka hraček v obchodě by udělala víc radosti dospělým než dětem, jen by se to možná někteří z nich styděli koupit. 

Filmy:

• Už jsem zmínil, že v obchodě mají dost zboží spojeného s filmy a seriály, takže celkem logicky nabízejí i samotné pokoukání. Mají tam různé akční a fantasy věci, sběratelské a Blu-ray edice starších sci-fi filmů, nebo například kompletní Hru o trůny.
• Kupodivu (nebo ne, já se trochu divil), převážná věcí je asijských. Takže samozřejmě nesmí chybět kompletní tvorba H. Mijazakiho a další díla studia Ghibli, pro která je vyhrazen speciální stojan.

Hry:

• Her se v obchodě nachází nepřeberné množství. Velkou kategorii tvoří hry společenské. Jsou zde některé populární (Osadníci z Katanu, Dixit, Carcassone, Munchkini na všemožné způsoby atd.), ale i spousta dalších, se kterými jsem neměl tu čest. Jako příklad mě napadá  něco, co vypadalo jako Scrabble, jenom byla ta písmenka zabalená v banánu místo v krabici.
• Samozřejmě nesmí chybět hry počítačové, těch tam tedy zas tolik není, ale nějaké zastoupení se přecijen najde. Kromě her jako takových pak i postavičky, hračky, trička, meče - viz. Sběratelské propriety.
• V ráji fantasy a sci-fi by se to rozhodně neobešlo bez různých RPG. Takže klasické D&D, AD&D, spoustu modulů, doplňků a dalších variací. A pak i něco z warhammeru a spousty dalších her, které jsem zas tolik neprohlížel a některé ani neznal.
• Od her na hrdiny už to není daleko k postavičkám - prodávají se tu jak přímo herní postavičky (Mage Knight na několikero způsobů), tak i různé figurky, barvičky, štětce, krajinky, stromečky, šablony a plánky - zkrátka všechno, co s tím může i nemůže souviset.
• A co by to bylo za hráčské doupě, kdyby tam nebyly k mání hry karetní. takže spousta zboží souvisejícího s Pokémony, Magic: The Gathering a dalšími takovými záležitostmi.

Herna:

Součástí obchodu je i herna (převážně karetních her), což byl i můj původní cíl. Každou středu a pátek se zde hrají magicí. Já jsem se zatím nezůčastnil žádného turnaje, ale plánuji to v budoucnu změnit. Tento týden v sobotu (1. února) se koná pre-release nové edice MTG, takže jsem se byl minulý pátek zaregistrovat, abych se mohl zúčastnit.
Zaplatil jsem startovné, vybral si barvu a v sobotu můžu vyrazit hrát. Pokud to vyjde, tak zkusím napsat i nějaký report z akce a přiložit pár fotek, abyste měli představu, jak to v tom hráčském doupěti vypadá.

Závěrem:

 Možná se to bude zdát někomu divné, ale po obchodě se nepohybují jen prapodivná individua s obskurními zálibami a okultním fetišem. Vzhledem k sortimentu není problém v prodejně narazit na rodiče s rozjuchanými dítky, zájemce o "seriózní" literaturu a podobně. I když samozřejmě není občas nouze o výkřiky nadšení. Tu a tam nějaký ten potlačovaný posměšek či zcela upřímné akustické vyjádření toho, že dotyčná osoba nevěří vlastním očím. Ostatně bulvy tu kulí asi každý, kdo nepatří mezi stálé hosty - ať už nadšený mládežník nad sortimentem, nebo zoufalý rodič nad cenovkami. A oproti očekáváním se v obchodě vyskytuje i nemalý podíl děvčat, ale o tom zase příště :-)

Potraviny

Jak asi všichni tušíte, ceny v Norsku jsou trochu někde jinde, než je tomu v Čechách. Časem plánuji napsat nějaké rozsáhlejší porovnání, ale zatím napíšu jen takový ne úplně malý přehled, ať máte nějakou představu.

Často se stává, že u některých věcí je na cenovce stejné číslo, jaké byste očekávali u nás. Akorát kurz je trochu jinde, 1 NOK je asi 3,3 Kč. Aktuální kurzy si můžete prohlédnout na stránce ČNB. Nicméně nejde všechno přepočítávat, to by vám z toho ruplo v bedně. Jen doplním, že průměrná mzda v Norsku je nejvyšší v Evropě (hrubá asi 140 tisíc). Sice tu taky mají nejvyšší daně v Evropě, ale pořád prostě berou o "něco" víc než u nás.

Dejme tomu, že máte v kapse 30 NOK, tedy přibližně 100 Kč. Co si za ně (ne)můžete pořídit?

Některé základní potraviny:

• těstoviny - nejlevnější jídlo široko daleko, dají se sehnat od 5 NOK za kg penne, ale jinak tak 10-15 nok za balení (špagety, kilo kolínek a tak)
• chleba - stojí od 16 (divná veka) do 40 (takové ty lepší), obvykle tak 25-27 NOK
• pivo - chleba teče za 25 - 35 NOK (plechovka), na párty na Moholtu 20 NOK za třetinku, ve městě ale klidně 60 - 90 za 0,4 točeného (ještě jsem neměl tu čest, jen jsem zaslechl)
• mlíko - litr za 15 NOK, dá se koupit i větší piksla, ale vychází to stejně
• jogurt - 2-3 velké balení bílého jogurtu, podle momentální ceny
• vejce - asi 35 NOK/18 ks - obyč kvalita, žádná extra velikost
• sýr - plátkový 200g za 35 NOK, menší balení tak za 20-25 NOK. Měli tu v akci 1kg nějakého obyč za 60 NOK, jinak je za 100, takže se to vyplatilo...
• mouka - obyč svělá pšeničná 00 za 16 NOK/2kg pytel. Jinak asi za 11 NOK/kg za nějaké celozrné srandy
• čokoláda - 9 NOK/100g IKEA, jinak obecně platí: "Čím víc cukru, tím vyšší cena." A to nejen u čokolády, ale u všeho.
• šťáva - 25 - 50 NOK - podle druhu

Ovoce a zelenina:

• jablka - 15 - 30 NOK za kilo podle odrůdy, ale spíš kolem 20-25 NOK za obyč jablka
• pomeranče, banány - obvykle za 20 NOK/kg, ale dá se sehnat i za 15 NOK, když je akc
• mrkev - kilo asi za 13 NOK
• brambory - 12 NOK za kilo obyčejných, jinak až 30 NOK za kilo
• cibule - 16-30 NOK za kilo podle druhu, já naposled kupoval nějaké malé balení, které vycházelo celkem dobře
• brokolice - za jednu malou mrňavou zelenou potvoru 18 NOK, teď byla v akci za 13 NOK
• květák - spíš teda květáček - malá bílá potvora za 18 NOK
• pórek - obvykle za 50 NOK kus, teď v akci za 38 NOK. Ještě má někdo chuť na polívku? :-D
• okurka - 13 NOK za kus
• paprika - 43 - 50 NOK za kilo podle barvy
• rajčata - 20 NOK/kg za obyč, asi tak stejně za balení cherry. Na druhou stranu v plechovce stojí 5-8 NOK, takže společně s těstovinami nepostradatelná věc

Maso:

• mleté maso - hovězí a kuřecí (fakt) za 27 NOK/400g, narozdíl od Čech je i to nejlevnější maso a ne nějaký hnus; vepřové jsem našel i za 18 NOK/400g, ale nijak často jsem ho neviděl, asi se rychle vyprodá
• kousky vepřového - něco jako "na guláš" - žádná sláva, asi 26 NOK za 300g
• kuřecí prsa - 35 NOK za 300g nakrájené na plátky
• párky - našel jsem vídeňské za 20 NOK/8 nožek v Remě. Jinak ale o něco dražší
• šunka - 150g za 20 NOK za tu nejobyčejnější (ale pořád je to maso); v akci by se možná daly sehnat 2 balení nějaké té kuřecí šunky za 30 NOK dohromady
• salám - jedno obyč balení (100g) tak za 25 NOK
• krevety - 26 NOK za 200g balení. Sice ty nejobyčejnější a nejmenší, ale pořád dobré

Ve škole: 

Po pravdě jsem tam zatím nic nekupoval. Ale byl jsem omrknout pár věcí v jedné z jídelen:

• polévka - 20-25 NOK
• sendviče - nejlevnější (a nejmenší) za 33 NOK

Takže, jak je asi vidět, že obědvat ve škole je o dost dražší, než něco uvařit. A že něco uvařit není úplně jen tak jako v Čechách. Nesmíte zapomenout na to, že ne všechno, co se prodává v ČR, se dá sehnat tady. A naopak. Ale o tom zase příště...

Víkend na chatě - 2. část

První část příspěvku skončila někdy po poledni druhého dne na chatě (sobota). Velká část přítomných měla výlet naplánovaný jen na jednu noc. Takže někdy kolem druhé vyráželi z chaty pryč, aby stihli autobus. Na chatě nás zůstalo osm - já, Martin (Slovák), Dominik a Vláďa (Češi), Marin (Norka), Pablo (Mexičan), Alex (Francouz) a Chia (Malajec). Než zbytek odešel, udělala se ještě společná fotka:

Celá výprava

Po odchodu šestnáctičlené skupiny byl na chatě zase o něco větší klid. Každý si našel nějakou činnost - mytí nádobí, poklízení, já skončil zase u dříví, protože ho bylo třeba na večer docela dost. Řezání mě teda moc nebralo, to jsem přenechal někomu jinému, protože tam měli dvě nepoužitelné pily. Ale štípání celkem šlo. Až na menší problém, že štípací sekerou se třísky na podpal nedělají zrovna ideálně.

Jezero IV

 (Aby to nebyl jen takový nudný text, budu to prokládat i fotkami z neděle...)

Někdy v průběhu dne jsme si dali snídani a oběd, které si měl každý obstarat sám. Takže jsem vytáhl muffiny, resp. karbanátky a bylo. O oboje jsem se podělil, aby na mě ostatní jen nekoukali :-)
Večeře pak zase byla společná. Tentokráte ji měl na starosti Mexičan Pablo, tak jsme měli možnost ochutnat zase něco z mexické kuchyně.

V polních podmínkách, které jsme v chatě měli, se těžko dalo ono jídlo označit za fast food, ale normálně by šlo přesně o to - měli jsme Gorditas. Zkusím to popsat jednoduše - opečená placka pita chleba a z ní udělaná kapsa. Uvnitř opražené maso (chorizo), cibule (čerstvá), kysaná smetana, salsa, koriandr (ve formě pasty). Každý si to namíchal dle své chuti a na každého vyšly dvě takové kapsy. Samy o sobě byly dosti vydatné, ale abychom se pořádně našťouchli, dostali jsme ještě po talíři fazolí s chilli. To už byly jen fazole, cibule a chilli papričky, všechno nakrájené a uvařené, konzistence jako trochu hustější polívka.

Zkrátka bylo toho dosti a hladem nikdo netrpěl. S přípravou samozřejmě všichni pomáhali a s konzumancí zrovna tak. Na to, v jakých podmínkách jídlo vznikalo, si myslím, že se nám to povedlo výborně. Dokonce jsme v kamnech upekli i brownies (byly teda z prášku od Marin). Takže podmínky bídné, ale hostina královská.

Jezero V

Před večeří i po ní jsme jednak povídali, a pak také mastili karty. Hráli jsme hru, kterou nás naučila Marin, v překladu asi "Prezident a bezďák" - hra to byla jednoduchá, ale celkem zábavná. V sobotu už jsme tolik neponocovali a šli spát dřív. Martin s Vláďou si ustlali ve velké místnosti, kde už bylo konečně teplo (protože jsem až druhý večer objevil rozbitou klapku z kamen do komína, takže už to konečně líp táhlo a míň smrdělo). Já spal stejně jako předtím. A ať už to bylo topením nebo klidnějším počasím, přišlo mi, že už nebyla taková kosa jako první noc.

Jezero VI

Pro zajímavost uvádím, že vybavením každé větší chaty je nějaký hudební nástroj. Podle toho, co uvádějí oficiální stránky to je vždy kytara, někde i banjo nebo piano. Na kytaru jsem tam uměl asi jenom já. Ale jednak už jsem to dlouho nedržel v ruce a na nějaké hraní se necítil, a pak byla šíleně rozladěná (a já to jen tak od poslechu nenaladím), tak jsem si tam akorát zkusil zmáčknout pár věcí. V chatě se nalézal pár NTNUI zpěvníků, které sice byly dosti odrbané, ale při bližším prozkoumání se v nich daly najít docela poklady. Kromě klasických i méně klasických kousků a několika (zřejmě asi také klasických) norských písní obsahoval zpěvník například i znělku ke gumídkům, či takové poklady jako je Píseň dřevorubce nebo Always look on the bright side of life (Vždy se koukej na život z té lepší stránky). Schválně by mě zajímalo, jestli se dá onen zpěvník někde pořídit, což zkusím v následujících dnech ověřit.

Před saunou

Další den (neděle) už jsme toho na chatě moc neprováděli. Jenom jsme provedli v chalupě i okolí důkladný úklid, všechno uvedli pokud možno do původního stavu. A samozřejmě jsme připravili nějaké dříví, abychom nebyli takoví lemplové jako naši předchůdci. Součástí chaty byla i kadibudka, která se nacházela kousek za saunou. A právě v kadibudce z vnitřní strany dveří byl kvíz správného "chataře," ve kterém jste se dozvěděli, jak se na chatě správně chovat, na co dát pozor, a o co se postarat. Zřejmě naši předchůdci neměli takovou potřebu, aby si ho mohli přečíst. Nebo tam seděli potmě, to je taky možnost...
Když se vše uklidilo a zamklo, mohli jsme vyrazit na cestu.

Potok I

Potok II

Na zpáteční cestě jsme si konečně za světla prohlédli, kudy jsme to vlastně putovali v pátek večer. Cesta byla samý led, takže pořádně nerozumím tomu, že jsme na chatu došli tak rychle. Za světla nám to trvalo mnohem déle. Ale aspoň jsme si mohli prohlédnout okolní přírodu. Třeba potok, který byl úplně zamrzlý (Námět k zamyšlení: Je to potok, když to neteče?). Nicméně nakonec jsme úspěšně dorazili na místo, kde nás měl vyzvednout taxík.

Na mostě

Taxík nás měl vyzvednout na jakési hrázi (mostku), kde nás vysazoval v pátek. Malinkatý zádrhel byl v tom, že řidič místo nemohl najít. Nicméně mu Marin úspěšně nadiktovala, kudy se vydat, a po pár minutách přijel. Musím říct, že taxík není úplně vhodné označení pro dodávku od Mercedesu, která má 16 míst, černé kožené sedačky a tónovaná skla. Navíc ve stropním panelu svítící logo mercedesu a zabudované diody, které měnily barvu. Prostě to působilo jako limuzína pro velký počet lidí (a taky dost úchylně).

Na mostě II

Každopádně to byl výlet (a víkend) velice vydařený. Sice jsme smrděli kouřem a byli nečesaní, nemytí, ale jinak se nikomu nic nestalo. Já jsem sice při jedné procházce uklouzl a předvedl jsem vozembouch, za který by se nemusel stydět ani Staník. Naštěstí (bohužel) to nikdo neviděl, takže z toho nebylo ani žádné pozdvižení.

Doufám, že se na chatu mrknu ještě někdy začátkem léta, kdy bude možné vlézt i do jezera, ne jen na jezero. Jinak určitě všem doporučuji nějaký podobný odpočinek. Ať už jste v Norsku nebo ne. Stačí vyrazit někam na chalupu, počítač nechat doma, vypnout mobil a je vystaráno :-)

Víkend na chatě - 1. část

Dalším z důvodů, proč jsem se dlouho neozýval je výprava na chatu, kterou jsme podnikli o víkendu. Pro začátek by asi bylo vhodné zmínit, že sportovní spolek NTNUI pod školou má na starosti nejen veškeré tělocvičny, fitness, sporty a jiné pohybové aktivity, ale i chaty (koiene). Ty se liší jak velikostí (od dvou po 25 osob), tak dostupností (nejbližší je prý půl hodinky chůze od města, k jiným se dostává těžko, komplikovaně a dlouho a také vybavením - větší mají například saunu. Nicméně bez ohledu na rozdíly jsou tyto chaty oblíbenou a vyhledávanou zábavou pro studenty.

Samozřejmě v létě je zábava asi na jiné úrovni, což nám ale nijak nebránilo vyrazit na jednu chatu v zimě. Původně se myšlenka zrodila na česko-slovenském večeru, takže velkou část skupiny tvořili Češi, zbytek se tak nějak poskládal ze známých a jejich známých, jak to tak bývá. Nakonec výprava čítala asi 24 členů. Naším cílem byla chata Heinfjordstua - ta největší s kapacitou 25 osob.

Ač se jedná o jednu z nejdosažitelnějších chat, cesta k ní se skládala z jízdy autobusem do městečka Hommelvik kus za Trondheimem, odtud 15 minut taxíkem (mikrobus pro 16 lidí, zbytek cestoval obdobně v druhé skupině) a pak asi 3 km pěšky. Vzhledem k tomu, že než nás taxík vysadil, už byla dávno tma, byla ta poslední část docela zábava. Kdo měl čelovku, nasadil čelovku, já měl aspoň baterku. Ale těch lidí bez světla mi bylo docela líto. Cesta byla víceméně samý led, takže místy docela zábava. Každopádně jsme na chatu nakonec všichni dorazili všichni a v pořádku.

Na místě nastal menší problém, neboť naši předchůdci nejspíše mysleli jen na sebe - v chatě nebylo žádné dřevo a venku ve dřevníku bylo všechno doslova zmrzlé. Takže se muselo naštípat něco třísek (které stejně nechtěly hořet), a pak se mohlo bojovat s kamny, ve kterých nechtělo hořet, protože neměly pořádně tah. Chata sice byla vybavena plynovým vařičem, nicméně bomba byla prázdná, takže nám nebyl zrovna dvakrát platný. Ve finále to vypadalo tak, že se všude po místnosti zapálily svíčky a jídlo se vařilo na jakémsi olejovém vařiči. K tomu přidejte čoudící starožitná kamna a máte pěkně smradlavou místnost plnou zmrzlých lidí...

Vařič

Postupně se celé osazenstvo začalo věnovat různým činnostem - skupinka lidí roztopila saunu (kde byla kamna o poznání lepší), část lidí pomáhala s vařením, někdo musel dojít k jezeru naštípat led, aby bylo z čeho udělat vodu. (Možná jsem to nezmínil pořádně, ale v chatě není ani elektřina, ani tekoucí voda.) Já jsem se věnoval štípání dříví. Už jenom proto, že se vevnitř nedalo pořádně dýchat, a že mi při tom bylo větší teplo, než kdybych jen někde seděl.

Večeři jsme měli společnou - donesly se špagety a hotová omáčka, k tomu se udělalo na pánvi nějaké mleté maso. Vařilo se vždy tak pro pět lidí, dokud se všichni nenajedli. Jinak se tam všichni bavili, přičemž se povídalo o všem možném - porovnání platů ve Švýcarsku a v Norsku, plastické operace jako dárek náctiletým slečnám v Mexiku a další každodenní problémy. Krafalo se docela dlouho, protože beztak nebylo co lepšího na práci. Kdo chtěl, mohl jít na procházku ven, měsíc byl skoro v úplňku, takže sice nebylo vidět moc hvězd, zato světla bylo celkem dost. Jezero vypadalo v měsíčním svitu krásně, málem kouzelně. Jedinou vadou na kráse byl jenom vítr, který foukal jako zběsilý.

Jinak chata, byť největší ze všech, nebyla nijak přehnaně obrovská - jedna velká místnost se stoly a lavicemi, která sloužila jako kuchyně, obývák a vůbec centrum všeho dění. Pak jedna místnost vedle, kde byla palanda (3x2 metry). A pak podkroví, nebo spíš půda, kde nebylo kromě místa na spaní vůbec nic. Nicméně všude byly k dispozici molitanové matrace, takže bylo na čem spát.

Co se spaní týká, bylo to klasicky: Jak si kdo ustele, tak si lehne. Několik lidí spalo v té velké místnosti na lavicích, někdo spal možná i v sauně, většina na té půdě. Já jsem si lehl na horní část palandy. Nikdo další už tam nepřišel, takže jsem ji měl celou pro sebe. Takže jsem zabavil i deku, kterou jsem tam našel, hodil ji přes spacák a bylo mi fajn, zatímco nahoře na půdě někteří proklínali svoje tenké spacáky (venku mohlo být tak -15°C + vítr k tomu).

Jedna z pozitivních věcí na chatě je asi celkem jasná - není tam signál, elektřina ani nic jiného, co by vás rušilo. Je to kus (spíš kousek) od civilizace, zkrátka je tam klid. Starat se musíte jen o to, aby bylo dost dřeva a sem tam něco k jídlu nebo pití. Takže si člověk dobře odpočine. Jelikož jsem byl navíc ve skupině, která zůstávala dva dny, nebylo vůbec kam chvátat...

Pohled z okna

Takhle to vypadalo při pohledu z okna hlavní místnosti - počasí jsme měli krásné, bylo jasno, a vítr se dal přežít. Jen bych rád poznamenal, že ač to tam vypadalo všechno hezky, na focení to úplně ideální nebylo. Foťák měl trochu problémy s jasným sluncem a moje prsty s kousavým větrem. Ale doufám, že i tak se fotky budou líbit. Ostatně kromě focení, štípání dříví a topení v kamnech se toho přes den zas tolik nedělo, možná i proto, že den byl celkem krátký.

Jezero

Během dne se také skupinka nadšenců vydala na jeden z ostrůvků na jezeře. Mně tak nějak stačilo se koukat z dálky, když jsem si zkusil, jak to klouže. Když zafoukal vítr, tak se někteří z nich projeli, ať už chtěli nebo ne. A já zrovna na nějaké ježdění po ledě bez bruslí neměl úplně chuť.

Jezero II

Ale i okolo jezera bylo na co koukat. To, co je na fotkách je teda jen malinkatý kousek jezera, zbytek se skrýval za těmi ostrůvky a výběžky.
Vůbec příroda tu vážně stojí za to. Zlí jazykové tvrdí, že dobrou fotku stačí v Norsku namířit aparát libovolným směrem a zmáčknout spoušť. No, já jsem spíš tak zkoušel, co se v tom mém mrňavém kompaktu skrývá, takže jsou tu všude výsledky takových pokusů a hrátek.

Tohle už je trochu extrém...

Každopádně doufám, že i tak se vám fotky budou líbit. I když samozřejmě zkušenější fotografové budou mít námitky. Na druhou stranu rád přijmu nějaké tipy a rady, jak to ještě trochu vylepšit...
Ono ve výsledku to možná nebude úplně znát, protože blog provádí automatické zmenšení a kompresi fotek. Takže kdyby měl někdo zájem o fotky v originální velikosti, nebo nějaké jiné speciální přání, neváhejte napsat :-)

Každopádně tímhle končí první část a pokračování bude brzy následovat.

Jezero III

Toulky III

Během minulých dní jsem se byl zase trochu projít po městě, takže jsem měl možnost navštívit pár obchodů, udělat pár fotek a tak. A rád bych se s vámi podělil o své dojmy.

Cesta do školy

První fotky ještě nejsou ze žádné procházky, ale naopak z normální cesty do školy. (13.1. - cesta na večerní přednášku) V okolí Moholtu se objevilo z ničeho nic spoustu vran. Takže zvlášť při cestě ze školy, po celodenním soustředění se na výklad a při výšlapu do kopce na kolej si člověk říká, jestli ty potvory jenom čekají, až padnete únavou...

Vrány 2

Na jednu stranu je to trochu depresivní, když člověk vidí (a slyší) ty ptáky ráno i večer. Ale na druhou to takovým zvláštním způsobem doplňuje atmosféru. Každopádně, dokud jenom sedí, je to v pohodě. I když...

Další fotky už se týkají mojí malé procházky, kdy jsem vyrazil hlavně do IKEY pro čokoládu. Tady teda stojí 9 NOKů, ale pořád je to nejlevnější čokoláda ve městě (ale zase není špatná na jídlo ani na pečení). Hádám, že to trochu anuluje jakékoli šance považovat procházky po městě za "něco pro zdraví" ale což :-)

Bruslařský ovál

Cesta i IKEE vede kolem bruslařského oválu, který už jsem několikrát okukoval, ale zatím jsem neměl příležitost ho ani vyfotit, natož ozkoušet. Z dálky by se mohlo zdát, že se jedná o klasický atletický stadion, ale opak je pravdou. Takže zatímco u nás chudák Sáblíková musí trénovat na rybníce, tady děcka (rychlo)bruslí na dráze pod širým nebem. Momentálně sháním nějaké boty a příležitostně snad zkusím кататься на коньках.

Jelikož má v týdnu většina místních obchodů otevřeno do 22 - 23 hodin, nebyl problém vyrazit z IKEY na čumendu ještě někam jinam. Ono po pravdě většinou nikde nic nekoupím, vážně jenom tak koukám. V potravinách vždycky projdu tak nějak ten základní sortiment, porovnám ceny (abych zjistil, že je stejně asi nejlepší REMA 1000, kterou mám několik pater a asi 150m daleko).

Věděli jste například, že What does the fox say? (Jak dělá liška?) vyšlo i jako kniha pro děti? Objevil jsem to v jednom supermarketu, a pak už jsem si toho všiml na víc místech. Nejspíš to tu asi docela frčí, protože to mají skoro na každém rohu. Ale subjektivně vzato jsou ty obrázky pěkně ošklivé, nic zajímavého tam není, je to zkrátka kýč jak bič a přijde to bratru na 220 NOK (asi 750 Kč).

Pro sušické tu pak mám logo onoho obchodního domu, který jsem ten den navštívil:

Obchodní dům

Jako zajímavost bych rád uvedl, že je tu celkem dost obchodů a obchůdků s kuchyňským vybavením. Zatímco u nás by se MOŽNÁ daly takové věci sehnat v nějakém velkoobchodě, tady je to na každém rohu. Samozřejmě je to všechno kvalitní, a jak známo, za kvalitu se platí. Jak všichni víme, za značku se platí jednou tolik. A v Norsku se platí za všechno 3x tolik. Suma sumárum by tam člověk při nákupu nechal nechutnou sumu peněz... Jak nechutnou? Přímo zdrcující.

Cestou zpátky jsem se ještě zašel podívat k vysílači na Tyholtu. Je to zase jedna z výrazných dominant města, protože je vidět skoro odevšad.

Tyholttårnet

Nahoře ve věži je restaurace, ve které jsem zatím nebyl, nicméně mám jen samé pozitivní reference. O víkendu se dá zamluvit pro deset lidí, přičemž to funguje stylem sněz, co můžeš za nějaký paušální poplatek. Přičemž tam dělají podle všeho hlavně pizzu (jak jinak). Doufám, že se tam časem mrknu. Minimálně už kvůli tomu výhledu.

Tyholttårnet

Do poznámky pak jen přidám, že včera jsem tu narazil v jednom obchodě na datle - taková ta malá vanička, přišla na 7 NOK (asi 25 Kč). Takže cena podobná jako u nás, přesto jeden podstatný rozdíl - Jsou bez pecky! Pak že to nejde :-D
Hádám, že to stejně asi nikoho nezajímá, ale měl jsem potřebu se o to podělit...

Byt II

Někteří z vás si přáli vidět, jakže to vlastně vypadá na bytě. Tak tady jsou nějaké obrázky:

Obývák/kuchyně

 

Takto vypadá obývák od dvěří mého pokoje. Okna jsou na západ, takže tu je přes den docela i světlo (protože celý den to zatím vypadá, jak když zapadá slunce). V pozadí je k vidění kuchyňský koutek - dělený dřez, myčka, elektrický sporák (plotny klasické, takže se to špatně myje, a když se to poprská, všude to smrdí). V poličkách nahoře jsou sklenice a hrnky, pro dva lidi skříňka na potaviny. Nad digestoří se nachází hlavně koření. Po pravé straně mají pokoje DH a Joni. O kousek dál dveře do koupelny (naproti vzdálenějšímu oknu).

Pohled z druhé strany

Z opačné strany pak můžete vidět kredence se všemožným obsahem - vlevo věci na pečení, mísy, cedníky a tak; nahoře dvě skříňky na jídlo a jedna na talíře. Vpravo má spoustu věcí DH, něco jsem si tam přihodil i já. Někde mezi tím vším jsou různé termosky, krabičky a jiné nádoby. A celkově je tu všude spousta různých leccosů a opičáren. V pozadí dveře k Niklasovi a ke mně (ty otevřené).

A jinak jo, těm z vás, kteří o tom trochu popřemýšleli, je jasné, že uvařit něco na sporáku, když je půlka věcí a surovin na druhé straně pokoje a musí se obcházet stůl, může být trochu pakárna. Ale když se chce...

Z fotek to asi není úplně jasné, ale naproti oknům se nacházejí dvě lednice - pro každé dva členy domácnosti jedna. Na té vlevo je pak postavená televize. Která je zapnutá jen velmi zřídka. Vpravo od lednic jsou vstupní dveře do bytu a vlevo od nich dveře do koupelny.

Koupelna

Nebudu se nějak dlouze rozepisovat o koupelně, řekněme jen, že není zrovna velká. Na druhou stranu úplně stačí, takže asi tak akorát. Jak jsem se dozvěděl, bydlíme tu ve zrekonstruované části Moholtu. Takže máme pořádný sprchový kout a pěknou koupelnu. Jednou z jejích výhod je topení v podlaze. Ve zkratce si u dveří naťukáte, kolik chcete stupňů (momentálně to máme asi na 34°C), a pak už si jenom hřejete packy jen tím, že jste v koupelně - třeba u nás doma to funguje přesně opačně :-D

A pro úplnost fotka, na kterou stejně nikdo není zvědavý, ale bez které byste se divili, kde je zbytek zařízení:

Koupelna II

Škola III

Všem, co netrpělivě vyhlíželi další příspěvky, se hluboce omlouvám, nějak zatím pořádně nebyl čas. Jedním z důvodů, proč jsem neměl pořádně chvíli něco sepsat, je škola.

Všechno už se podle všeho zaběhlo, přednášky probíhají, jak mají. A můj rozvrh vypadá asi takto. Při letmém pohledu zjistíte, že v pondělí mám od 8 do 8. Ráno přednáška z Web intelligence, která je obvykle zajímavá. Následuje pauza akorát tak dojít zpátky ze školy na Moholt, udělat něco k obědu, sbalit věci, sejít se s Guillaumem u obchodu a hurá zase do školy. Tam zatím jen dvě přednášky, zato až do večera.

A zvlášť na té poslední (Software Architecture) už je to úplně na usnutí. Naštěstí od nudy a spánku trochu zachraňuje nějaký ten kvíz. Tento týden už přednášející přinesl čokoládu pro vítěze, aby se nehrálo jenom na body. Významně tím přispěl ke zvýšení pozornosti všech zúčastněných, což rozhodně nebylo na škodu. A i když jsem čokoládu nevyhrál, aspoň to bylo zase o něco zajímavější.

V úterý to pak jde všechno od devíti k pěti. Ale ne, po pravdě to není zas tak hrozné. Od devíti mám (rychlo)kurz norštiny. Dneska jsem ho měl poprvé, ale byl tam hned nějaký záskok, takže přístí týden uvidíme, jak to bude vypadat v reálu. Nicméně první hodina byla i tak fajn. Učitel takový docela fajn chlápek (trochu jako Gary Crossen, jestli ho na FAV někdo měl). A studentů spousta ze všech možných koutů světa - Francouzi a Němci jako všude, ale třeba i dva studenti z USA, jeden Ir, jeden Íránec, holka z Kostariky atd. Kromě toho i jeden kluk z Jablonce :-)

Každopádně už vám můžu říct, že: "Jeg heter Milan og jeg kommer fra Tsjekkia. Jeg bor på Moholt i Trondheim." (Jmenuji se Milan, pocházím z Čech. Žiju na Moholtu v Trondheimu.) Jupí :-)
Odvážní se pak můžou podívat, jak že to vlastně je s tou norskou abecedou. (Já vás varoval!)

Pak hodina volna. Jelikož mám norštinu na Dragvollu (další z univerzitních kampusů na opačnou stranu z koleje než Gloshaugen), bude hodina jen tak tak dojít na kolej, dát si oběd a pak dojít na přednášky. Jedna z nich je pokračování Software Architecture z pondělka, druhá jsou Informační systémy. Z těch byla dnes první přednáška, takže taky uvidíme, co se z toho vyklube.

Ve středu volno, takže bude konečně trochu víc času na psaní blogu, vaření, pečení, praní, uklízení a podobné kratochvíle. A taky snad trochu poladím kolo, ke kterému už jsem se konečně dostal. Ale o tom už bude následující příspěvek...

Česko-slovenský večer

Během neděle vznikl na FB v česko-slovenské skupině nápad, že by se mohlo udělat malé posezení naší menšiny tady v Trondheimu. Sice jsem byl přes den na procházce, ale to mi nijak nebránilo v tom, abych se večer taky připojil.

Původně měla akce proběhnout v místním společensko-kulturním zařízení (Studenthus - funguje to jako kavárna, společenská místnost apod.). Nicméně v neděli večer tam bylo zavřeno, tak jsme vyrazili na byt Šimona a Věrky (tady na Moholtu). Nakonec se nás sešlo sedm - Já, Martin, Vláďa, Šimon, Věrka, pak ještě Slovák David a Čech Dominik. Samozřejmě je tu krajanů víc, ale ne všichni mohli přijít.

Plán byl jasný předem - stolní hry a vafle. Hostitelé už tu nějakou chvíli bydlí, takže byli vybaveni. Zatímco se ve dvou vaflovačích dělaly dobroty, mohlo se hrát. Začali jsme hrou Cards against humanity. Řekněme, že to není zrovna záležitost, kterou byste chtěli hrát na příjemném posezení s rodinkou. Slabší povahy, nechť se smíří s vysvětlením, že "against humanity" tedy proti lidskosti není v názvu jen tak pro nic za nic. Princip hry je takový, že každý hráč má sadu karet, ze kterých vždy vybírá jednu či dvě, kterými má doplnit větu nebo odpovědět na otázku. Ve variantě, kterou jsme hráli, se vybrala nejzajímavější/nejvtipnější/nejvhodnější odpověď a její autor získal bod. Na konci hry logicky vyhrává hráč s nejvyšším počtem bodů. Pro úplnost dodávám, že celá hra je v angličtině.

Druhou hrou, kterou jsme měli možnost vyzkoušet je Dixit. O poznání nevinnější záležitost se spoustou roztomilých obrázků. Princip hry si račte přečíst sami. Jen doplním, že obrázek na kartách se popisoval vždy slovem. Body jsou přiděělovány nejen za to, když uhodnete správnou kartu vypravěče, ale i za to, že někdo označí vaši kartu za onu hledanou - tím, že někoho zmatete.

Společnost byla příjemná, vafle chutné, obě hry zábavné (a navíc jsem obě vyhrál), takže z toho byl bezvadný večer. Domluvili jsme se také, že o víkendu vyrazíme na jednu z chat univerzitního sportovního spolku. Na což už se docela těším, protože jsem o těchto chatách/kabinách hodně slyšel. Takže uvidíme, jak to vypadá ve skutečnosti. Samozřejmě o tom pak napíšu i report tady na blogu.

Nedělní procházka

V sobotu se toho po páteční akci moc nedělo. Všichni vyspávali a nikomu se nechtělo nic dělat. Nicméně večer jsem na FB narazil na příspěvek, ve kterém Slovák Martin psal, že by rád vyrazil na nějakou menší procházku/tůru. A že se muže přidat, kdo bude mít chuť.

V neděli ráno jsem se tedy dostavil k prodejně Bunnpris, což je takové ideální místo na srazy s kýmkoli (já se tam třeba scházím s Guillamem, se kterým chodím na většinu přednášek). Postupně se lidi slezli a mohlo se vyrazit. Cestou se ještě připojila skupinka pár lidí, kteří nebydlí na Moholtu. Celkem nás bylo asi třicet. Martin z toho byl trochu překvapený, protože počítal maximálně tak s deseti lidmi.

Cílem výpravy byla chata Estenstadhütte. Nemířili jsme k ní nejkratší cestou, spíš jsme zkoušeli různé cestičky. Naštěstí s námi šel i Němec Jochen, který už to tu prochodil dříve, takže jsme se nemuseli bát, že se někde ztratíme. Počasí nám přálo. Svítilo sluníčko, odhadem bylo tak -8°C, ale jinak počasí pěkné.

Pohled od chaty

Nahoře u chaty bylo krásně. Výhled by byl fajn, nebýt drátů vysokého napětí, které to trochu kazily. Ale kdo už viděl Trollhuntera, tak už určitě ví, že nějak musí ty trolly držet od města.

U chaty

 V chatě se nachází restaurace, do které jsme se všichni nahrnuli. Měli tam dobrou horkou čokoládu, tak si všichni dali. K tomu jsme snědli povětšinou vlastní sváču. Topilo se tam v krbu, takže jsme přihodili pár polínek, abychom trochu rozmrzli.

Chata

Celkově tam bylo příjemně, v létě to musí být taky hezké. Bylo tam docela dost lidí. I rodiny s dětmi, takže asi oblébené místo na výlety pro turisty i místní. Po pauze na občerstvení jsme ještě udělali společné foto a vyrazili jsme dále na cestu.

Naše výprava

Jak vidíte, bylo nás tam opravdu dost. Takže po cestě i při posezení se vytvářely různé skupinky. Lidi se různě seznamovali, povídali, pak zase nějak promíchali a mohlo se začít nanovo. Samozřejmě největší zastoupení měli Němci. Následovali Rakušáci, Francouzi, bylo tam pár lidí ze Španělska, Portugalska, Itálie, jedna holka z Litvy, Američan - prostě všehochuť.

U chaty

Od chaty se vyrazilo směrem na vyhlídku. Ta je teda trochu schovaná mezi stromy, takže výhled nebyl úplně ideální. Ale i tak to tam bylo pěkné. Na následující fotce je v dáli vidět město. Zcela vpravo je pak televizní věž.

Trondheim z vyhlídky

O trochu víc doprava se pak mezi stromy skrývala ona chata, na které jsme chvíli předtím byli. Jak je asi z fotek vidět, v lese sluníčko tak úplně nesvítilo, takže ta zima trochu kousala. Tak jsme se ani na vyhlídce dlouho nezdržovali, abychom byli v pohybu.

Chata z vyhlídky

Z vyhlídky jsme se postupně dostali až k přehradě, která se nachází dole pod ní. Kdo chtěl, vzal to přímo přes dolní část přehrady po ledu, kdo ne, šel okolo. Obě skupiny se pak sešly na druhé straně. Až na jednu kluzkou cestičku byla cesta dolů už celkem v pohodě. Naštěstí všichni přežili bez jakékoli újmy na zdraví. Od přehrady jsme už zase vyrazili zpátky k městu a na Moholt.

Na bytě

Ve čtvrtek jsem po příchodu ze školy narazil na dalšího spolubydlícího. Jmenuje se Joni, je z Finska, studuje nějaké námořní stavby, konstrukce a podobné záležitosti. Vypadá celkem fajn, tak snad i bude.

Večer jsem chtěl vyzkoušet vaflovač. Bohužel to vyústilo spíš v nepořádek a smrad. Z vaflovače se vyklubalo spíš něco na výrobu oplatek - dělá to hodně tenké placky. Teoreticky by v tom šly vyrábět takové ty oplatky ke zmrzlině, možná i kornouty, nebo ohřívat malé lázeňské oplatky. Ve zkratce jsem zbytek radši udělal na pánvi. Bylo toho dost, takže si dal i Joni a ještě zbylo na další den.

Niklas se mezi řečí zmínil, že má v pátek narozeniny, takže přijde pár jeho kamarádů. A v pátek večer se měla rovněž konat uvítací akce pro studenty na Erasmu. A tady nastává správná chvilka na informační koutek:

Ceny čehokoli v Norsku jsou hodně vysoké. O cenách alkoholu to pak platí dvojnásob. Pro představu stojí pivo v obchodě od 20 do 35 NOKů (1 NOK = 3,5 Kč +/-). Za dvacku si koupíte třetinku nějakého lacinějšího piva. Okolo 30 už jsou to různé známější značky. Za 35 je třeba půllitr Plzně v plechu.

Oproti tomu ceny piva v hospodě jsou několikrát vyšší. Nejen, že v Norsku nevedou půllitry (ale třeba jsem zatím jen neviděl), ale pivo stojí 60 NOKů, když je to ještě lepší cena, ale už jsem slyšel i o případech, kdy ani 90 NOK nebyla výjimka.

Takže večer v Norsku obvykle vypadá tak, že se nejprve uspořádá párty u někoho doma, lidi se nakalí. A takto předpřipraveni vyrážejí do města na akci. Tam už nemusí utrácet za alkohol a spíše tak jedou na to, co už mají v oběhu.

Abychom nebourali zavedený model, udělali jsme to podle místních pravidel. Od sedmi měla začít akce u nás, s tím, že se později přesuneme ven. Abych udělal oslavenci radost, upekl jsem čokoládové muffiny. A koupil jsem si nějaké pivo, abych nebyl večer na suchu.

Jelikož je na Erasmu na NTNU opravdu hodně Němců, dost už se jich tu stihlo i potkat. Takže kolem osmé tu bylo asi osm Němců, dvě Němky, jeden Španěl, jedna Finka, já a Joni. Takže chvílemi trošku jako v Babylonu, ale jinak se mluvilo hlavně anglicky, aby rozuměli všichni. Povídalo se, pilo se (jak jinak) a jedlo - muffiny měly úspěch.

Mezi devátou a desátou jsme vyrazili na akci, která probíhala přímo na Moholtu. Ve dvou budovách tady na kolejích probíhala taková sklepní akce. Měli tam třetinku za 20ku, takže "lidové" ceny. Chvíli se povídalo na chodbě, chvíli jsme byli ve sklepě. Nicméně spíš takový randál než hudba, nijak zvlášť mě to nebralo. Ostatní pokračovali autobusem do centra do toho klubu, kde probíhala druhá část hlavního programu. Já už na to nějak neměl chuť, tak jsem šel zpátky na kolej.

Ale jinak fajn akce, bylo veselo. Joniho jsem druhý den potkal někdy kolem poledne, vypadal vcelku normálně. Niklas vstal někdy kolem půl třetí, dal si sprchu a šel si zase lehnout. Ještě se zmínil, že přišel ve městě o bundu, takže zpátky se vracel ve svetru. Tak snad na něm ta akce nezanechá žádné dlouhodobější následky :-)

A v neposlední řadě dnes (11.1.) dorazil na kolej poslední spolubydlící. Hádal jsem správně, je to Korejec. Byl doma na prázdniny a teď se vrátil. Podle toho, co říkal, studuje něco mezi elektro a strojárnou - nějaký mixovaný obor. Vypadá celkem v pohodě, tak jsem se zatím neptal, jak to má s tím špionstvím...

A aby to nebylo bez obrázků - už tady máme sníh!

Pohled z obýváku/kuchyně/jídelny

Škola II

Po pravdě se toho ve čtvrtek zas tak moc nedělo. Od osmi ráno jsem měl přednášku ze Softwarové architektury. Mimo jiného jsme se na přednášce dozvěděli, že v první polovině předmětu budeme mít tři přednášky týdně - jedna hodinová, druhá dvouhodinová, a pak místo cvičení. A v druhé půli semestru se budeme soustředit hlavně na projekt, který budeme mít zadaný.

Jako u ostatních předmětů byla první přednáška spíše informační, takže obsah nebyl kdovíjak převratný. Vyučující má navíc nějaký divný hlas, výslovnost, nebo čím to je - prostě se výklad neposlouchá zrovna ideálně. Ale aspoň nám přednášku zpříjemnil pár kvízy. Pro představu vytvořil testy na https://kahoot.it/ skládající se z několika jednoduchých otázek. Nebo spíše krátkých otázek a jednoduchých odpovědí.

K tomuto kvízu se lze dostat přes web - po zadání příslušného PIN kódu - jednak klasicky, ale i přes mobil, tablet či cokoli podobného. Celá posluchárna se postupně připojila a mohla začít soutěž. Na plátně se vždy zobrazila otázka, po několika vteřinách přibyly odpovědi - vždy čtyři. Každý soutěžící pak stisknul jedno ze čtyř tlačítek na svém displeji. Rychlejší odpověď znamenala více bodů, a po uplynutí časového limitu následoval vždy přehled toho, jak si kdo vede. Svoje skóre a pořadí se soutěžící (studenti) dozvěděli i na svém zařízení.

Vítěz kvízu sice nic nevyhrál, ale i tak to bylo zajímavé zpestření. A na další části přednášky už všichni dávali o trochu víc pozor, aby v dalším kvízu získali víc bodů. Uvidíme, jak budou přednášky vypadat nadále... Jinak asi na všech předmětech budeme vytvářet nějaký projekt v týmu. Zadání sice ještě nemáme, ale není to tak, že by si každý dělal na svoje triko. Snad to dobře dopadne.

V pátek jsem měl přednášku z Enterprise Modeling and architecture. (Druhá část té, co se nekonala v pondělí.) Je to trochu otrava, když budu muset chodit do školy jenom na jednu hodinu. Ale tak co se dá dělat. Mimochodem přednášky z tohoto předmětu se budou natáčet, aby byly dostupné online i pro lidi, kteří nemají předmět zapsaný na univerzitě, ale rádi by se něco přiučili. Snad to kvůli tomu nebude nějaké přehnaně formální nebo tak. Opět se ještě uvidí.

Jinak, pokud jste čekali nějakou další zajímavost, doporučuji se podívat na následující článek:
http://www.huffingtonpost.com/2014/01/07/norway-greatest-place-on-earth_n_4550413.html
Je to teda anglicky, takže si asi každý nepočte. Ale co se dá dělat :-)

Středa

Ve středu mám ve škole volno, čehož budu s postupem semestru asi využívat spíše na úkoly, nicméně teď to znamená opravdové volno. Tentokráte jsem ho využilk další procházce městem. Říkal jsem si, že by se na byt hodil nějaký toustovač (sandwich maker) nebo topinkovač, kdyby se nic jiného nesehnalo. Jednak tu mají všude krájený chleba (běžně tak 20 druhů, někde víc), případně kráječe v obchodě. Tak jednak, aby se to nějak zpracovalo, a pak abych měl zálohu, až se mi nebude chtít vařit, případně si mohl udělat svačinu/oběd do školy.

Žádné elektro poblíž jsem bohužel nenašel, tak jsem holt vyrazil na druhý konec města s tím, že to spojím s procházkou. Letmo jsem kouknul na mapu a někdy kolem dvanácté vyrazil. Cesta tam nebyla kdovíjak zajímavá. Akorát skoro před cílem mě zaskočila rozkopaná silnice (staveniště o délce tak 500m), tak jsem to musel vzít ještě trochu oklikou, abych se nenudil.

Na místě jsem prošel nákupní centra, mrknul, co tak kde mají. Ve dvou elektro obchodech jsem porovnal nabídku. Nakonec jsem si řekl, že na topinkovač se zatím vybodnu a koupil toustovač. Pak jsem si ještě koupil něco k jídlu (chleba, salám, pití), poobědval v obchodním domě na lavičce. Bezdomovce tu podle všeho ani nemají, tak nevím, co si mohli Norové myslet. Ale ať už to bylo cokoli, nikdo se nepoškleboval, jako by tomu asi bylo v Čechách.

Zpátky jsem vyrazil směrem k centru, přičemž jsem se ještě zašel podívat k moři, když už to byl od vody jenom kousek.

Móře

Cesta zpátky vedla kolem té modernizované části přístavu, kde už jsem byl dříve. Takže jsem se tam jednak lépe porozhlédl, a pak jsem měl taky možnost vyfotit ten most, který už jsem dříve sliboval.

Lávka pro pěší (a cyklisty)

Odtud jsem se vydal do opravdového centra města, kde se mi podařilo zachytit ještě trochu té vánoční atmosféry, o které už jsem se také zmínil. Netuším, jak tady slaví Velikonoce, tak to tam možná nechávají až do jara :-)

Vánoční výzdoba

Abych nechodil z centra pořád stejnou cestou, rozhodl jsem se, že to vezmu přes pevnost Kristiansten. Stojí na kopci nad městem a je to jeden z dobrých orientačních bodů. Vždycky jsem na ní koukal, když jsem se toulal městem, ale zatím jsem tam nikdy nebyl, tak přišla chvíle to napravit.

Kristiansten - donjon

Abych i tentokráte uvedl nějakou zajímavost, napíšu pár slov o pevnosti. Jelikož mělo město v 17. století vcelku spolehnivou ochranu ze všech světových stran, jen z východu ne, bylo rozhodnuto o výstavbě pevnosti. Pokud někdo nechápe, tak vězte, že na východě se nacházel nepřítel největší - Švédi.

Hlavní část pevnosti vznikla v letech 1682-1684 a netrvalo to dlouho, a Švédi se opravdu ukázali. Na podzim roku 1718 se jali obléhati Trondheim. Nicméně museli odtáhnout s nepořízenou, neboť obránci pevnosti, tuhá zima a špatné zásobování vykonali své. A i přes několikeré obléhání města se ho Švédům nepodařilo zmocnit.

Bylo to poprvé a naposled, co byla pevnost využita ke svému účelu. Nicméně účel splnila, takže Norové mohli být spokojeni. V roce 1816 byla pevnost zrušena. Od roku 1997 je v ní muzeum. V muzeu jsem zatím nebyl, ale hlavní je, že je od pevnosti pěkná vyhlídka na město.

Centrum města

Snažil jsem se vytvořit za daných podmínek co nejlepší fotky, nicméně je asi jasné, že stativ je stativ. Zkusím vymyslet aspoň nějaké improvizované řešení, až půjdu zase příště potmě někam fotit. Nicméně doufám, že se snímky líbí i tak. Přidávám ještě jeden pohled, na kterém je vcelku jasně vidět univerzita - hlavní budova je ta, co tak září, a ty "paneláky" za ní jsou rovněž součástí kampusu.

NTNU v pozadí

Pohledem na noční Trondheim se pro dnešek zase rozloučím.

Úterý

Jenom doplním, že v pondělí už se toho moc nedělo. Jen jsem si skočil do IKEY pro lampičku, aby se mi ten blog psal lépe, a měl jsem tu příjemnější a vhodnější pracovní prostředí :-)

Škola
V úterý měla od 12:15 proběhnout informační schůzka pro všechny studenty na Erasmu z EU. Mimochodem, pokud si někdo myslí, že když mám okna na východ (ano, předtím jsem to uvedl špatně), probudí mě dopoledne světlo, tak vážně ne. Ověřeno, vyzkoušeno, bez budíku to tu nejde...
Nuže vyrazil jsem na prezentaci. Po pravdě nebyla o nic zajímavější než ta fakultní v pondělí. Ale aspoň jsem si vyzvedl nějaké potvrzení o příjezdu, formulář pro poštu a nějaké brožurky, které už jsem ale předtím našel na internetu, a ve kterých bylo to samé, o čem se na schůzce mluvilo.

Ve 13:15 se měla konat přednáška ze Softwarové architektury. Tentokráte už v regulérní přednáškové místnosti. Nicméně na místo dorazilo asi pět a půl studenta. Takže jsme po chvilce marného čekání vyrazili s Francouzem Guillaumem na přednášku následující, kterou jsme měli společně od 14:15.

Nicméně na předášku z Informačních systémů dorazilo lidí snad ještě méně. Obvykle se jen otočili ve dveřích, když viděli, že tam moc lidí není. Poučeni na předchozích hodinách domorodci, že ono to "celá a patnáct minut" je pro většinu vyučujících spíše orientační, vyčkali jsme s Guillaumem asi ještě 15 minut po začátku přednášky.

V tu dobu už jsme v celé místnosti byli jen my a jeden norský Asiat (ono norských Norů tu potkáváme asi tak stejně jako těch asimilovaných). Ten se naštěstí dostal do sylabu kurzu na internetu, kde vyčetl, že první přednáška začíná až 21. ledna. Nuže po chvilce povídání jsme vyrazili zase na Moholt.

Večerní program
Večer probíhal v jednom z místních klubů takový vtipný program Social Guidebook to Norway (Průvodce Nory) o tom, jací ti Norové vlastně jsou, jak se liší od ostatních národů světa, a jak vlastně na ně, abychom se s nimi mohli nějak lépe družit a porozumět jim. (Řeč o tom, jak na Norky bohužel nebyla.) Jedná se o projekt jednoho místního studenta, který kreslí vtipné obrázky - většinou si dělá srandu z Norů a norských stereotypů - a jednoho Kanaďana (z francouzské části). Tento Kanaďan studoval ve více částech Evropy a momentálně žije v Norsku, dělá tu doktorát a pracuje na podobných sbližovacích projektech s univerzitou ale i nějakými norskými orgány pro mezinárodní vztahy. Zkrátka se snaží, abychom si o Norech nevytvořili špatné mínění.

Uvedení srandisti se chystají někdy v letošním roce vydat knihu, ve které by shrnuli své dosavadní snažení a zkušenosti. Zatím tvoří spíše na internetu. Něco z jejich tvorby si můžete prohlédnout na následujících odkazech: pro rodiče a pro mladší publikum.

Celkově to byla vtipná ale i naučná akce. Akorát bylo v klubu fakt narváno (sedělo se i na zemi), takže nebyl úplně prostor na nějaké velké povídání s ostatními během prezentace. Což ale ani nevadilo, protože vyprávění Juliena bylo dostatečně poutavé. Nicméně po skončení jsem byl rád, že můžu zase na vzduch. Před akcí jsem krátce popovídal s nějakými Němci, Polákem, Francouzem, a to mi na jeden večer tak nějak stačilo. A jelikož už jsem na další seznamování neměl úplně chuť, vyrazil jsem na kolej.

Zmíněná prezentace byla hodnotným zdrojem zajímavostí:

• Norové si nepotrpí (a netrpí) na nějakou povýšenost. Ve zkratce jsou si tu lidi rovnější než jinde, jak dokládá například následující ukázka. Platí to ve veřejném životě, ve škole i na pracovišti. Pokud budete v pozici podřízeného, budete nejspíše mile překvapeni chováním nadřízených. Naopak, pokud se v pozici šéfa budete chovat jakkoli arogantně, brzy vás z toho vyléčí. Škoda, že u nás to známe jen z pohádek :-(
• Norové podle všeho nejsou tak studení, jak by se mohlozdát. Jen prostě nedávají svoje emoce najevo tolik jako ostatní národy. Prý to dosti jasně ilustruje tento obrázek. Nicméně mi (a podle všeho nejsem sám) to zatím nepřišlo až takové. Když se na někoho usmějete na ulici, v obchodě nebo tak, většinou se usmějí i na vás. A platí to třeba i na řidiče. Zkuste schválně, kolik řidičů se na vás usměje, když budete přecházet nějakou větší silnici v Praze... (pokud vás přejedou, tak za to nemůžu)
• Ne, že by byli Norové asociální, jen nemají takovou silnou potřebu být pořád mezi lidmi. Pokud se vám Nor jednou za týden ozve a pozve vás na nějakou společenskou/sportovní/volnočasovou aktivitu, znamená to považuje vás podle všeho za velmi dobré přátele.
• Norové si nepotrpí na nějaké bezobsažné povídání. Když to podle nich nemá význam, tak radši mlčí.
• Podle všeho jsem Nor. Pokud mi k tomu máte co říci, milí rodičové, jsem na skypu... :-)

Škola

Omlouvám se za delší odmlku, pokusím se to napravit. Na chvíli :-)

Se školou se to tady má zatím trochu zvláštně. 6. ledna začal první týden školy. Jelikož se ale číslování školních týdnů řídí podle kalendáře, začala škola druhým týdnem. Na tom ale není nic hrozného. Důležitější je fakt, že tento týden je tak trochu zahřívací - zatímco jsem si myslel, že už se nějak srovná denní režim a pomalu se začne vytvářet nějaký řád, všechno je jinak.

V pondělí jsem měl první přednášku. Začínala v 8:15. Po chvilce hledání jsem na ní tak v 8:25 dorazil. V učebně bylo asi 12 studentů, ale vyučující nikde. Po chvilce čekání někdo z Norů našel na vyučujícího číslo, zavolal a dozvěděl se, že přednáška bude. Inu vyčkali jsme dále.

Asi kolem půl desáté se vřítil do třídy chlapík ještě s cyklistickou helmou na hlavě, omlouval se, že na to nějak úplně zapomněl a zaspal. Ale nikomu se nic nestalo, a tak mohla začít výuka. Chvilku se ještě řešily technické problémy s projektorem, ale jinak byla přednáška zajímavá. Jedná se o předmět Web Intelligence. U nás se nic podobného ani neučí, a mě to zaujalo, když jsem si vybíral předměty.

Po přednášce jsem měl asi hodinu pauzu, tak jsem šel omrknout budovu IT oddělení. Vtírat se na nějakou přednášku naslepo, jen tak ze zvědavosti mi zatím nepřišlo úplně produktivní, protože většina předmětů je vyučována v norštině, a kdo ví, jestli bych věděl, která bije. Tak jsem se usadil v hale, která je docela pěkně zařízená (foto snad časem přihodím), a čekal na důležitou informační přednášku katedry, na kterou jsme byli upozorněni v materiálech.

No, přednáška byla spíš plná čísel - kolik je na NTNU fakult, jaká je struktura té naší (IME - Informační technologie, Matematika a Elektrika), kolik má keteder, studentů, kdo má co na starosti... Zajímavé bylo snad jen to, že tu mají daleko větší podíl studentek než kdekoli jinde v Evropě. Pak ještě seznam firem, se kterými spolupracují a pak krátké představení větších kateder. Bylo to asi tak zábavné, jako o tom píšu, jestli vůbec. Důležitá informace byla, že cvičení, která jsou v rozvrhu před přednáškami, odpadají.

Pak zase chvíli pauza a od 14:15 přednáška z Podnikových návrhů a architektur (volně přeloženo z Enterprise modeling and architecture). Bylo to v takové malé místnosti, asi o jednu budovu, dvě patra a tři místnosti jinde, než bych to hledal. Ale nakonec se podařilo. Na přednášku jsme se tam sešli já, jedna sympatická Norka, jeden Norek ve věku asi 35, tři Řekové a jeden francouzský Asiat / asijský Francouz.

Po chvíli nejistoty našel Nor číslo na vyučující (to ještě myslel, že volá vyučujícímu), zavolal, a  kromě jiného se dozvěděl, že první přednáška bude až v pátek. Jelikož jsem měl v rozvrhu už jen dvě cvičení, která se nekonala, měl jsem zase volno. Od čtyř se v jedné posluchárně prodávaly norské SIM karty, tak jsem počkal, jednu si pořídil a vyrazil na kolej společně se Martinem (Slovák) a Vláďou (Čech), které už jsem tu zmínil dříve, a které jsem během čekání potkal...

Pravidelně nepravidelná rubrika Koutek zajímavostí:

• Kampus Gløshaugen se skládá z velkého množství budov. Některé mají i podzemní podlaží => bludiště.
• Všechny hodiny začínají vždy ve čtvrt (8:15 - 19:15)
• Přednášky mohou být rozdělené na více částí - např. 2 hodiny v pondělí a jedna v pátek
• Cvičení jsou spíš pro samostatnou práci a konzultace, pokud vyučující nerozhodne jinak. To hlavní se děje na přednáškách
• Od Norky jsem se mj. dozvěděl, že byla rok studovat v Austrálii. Prý tam nevedou žádné ubytování pro studenty, koleje, nic. A prý jsou ceny nájmů v Norsku ještě docela dobré oproti tamějším.
• Pro zvědavce uvádím, že jsem se neptal, jestli má sestru :-)