Víkend na chatě II - část 1.

O víkendu 15. a 16. února jsem se zúčastnil dalšího výletu na jednu z místních chat. Tentokráte šlo o chatu se jménem Kvernmovollen, které si nemůžu zapamatovat dodnes. Při pohledu na stránku chaty můžete snadno zjistit, že na rozdíl od předchozí chaty má tato vyšší obtížnost dosažení (4 z 5), je menší a nachází se někde úplně mimo civilizaci.

Na výlet jsme vyráželi v sobotu ráno. Abychom se dopravili k chatě, bylo třeba napřed třeba se dostat k autobusu. Jelikož jsme měli každý krosnu, vzali jsme to městskou dolů z Moholtu. Následně jsme čekali asi 3/4 hodiny na meziměstský spoj. Já jsem teda osobně neřešil nic. Jen jsem se dozvěděl, že je výlet, tak jsem se přidal. A už jsem nezkoumal detaily. Při čekání jsme se sešli všichni - já, Martin, Vláďa, Dominik a Němec Christian.

Takže celkem malá skupinka. Po chvíli jsme se konečně dočkali, a kolem osmé nastoupili do busu, zaplatili 90 NOKů (kartou, jak jinak). Jelikož cesta trvala něco přes 2 hodinky, tak nějak jsme pokračovali ve spánku, který jsme zanedbali v zájmu brzkého začátku naší výpravy. Časem jsme dorazili na místo určení a konečně jsme se mohli vydat na opravdovou cestu. Protože kromě zastávky na místě nebylo vůbec nic, jen vlaková zastávka, řeka, most a za mostem jedna farma.

Vzali jsme to kolem farmy směrem do kopce, k lesu. Tam po zledovatělé cestě kus po vrstevnici až k malé pěšině, která vedla už regulérně sněhem kamsi v les. Sníh byl dost zledovatělý, takže Martin s Vláďou vytáhli protiskluzové návleky, nazuli a cupitali vesele dál. My ostatní jsme sem tam klouzali, jindy se zase propadali do sněhu, protože se nedalo jít zmrzlým prostředkem, trochu u toho nadávali, ale stejně jsme postupovali vpřed.

Polárník Láďa

Cesta nás vedla okolo jedné opuštěné chalupy, přes lesík, nějakou pláň, pak zase lesem, až na takovou menší planinu, kde podle všeho byly nějaká jezírka, samozřejmě zamrzlá. Bylo tam hezky, ale vítr foukal, co mu síly stačily, takže i když jinak nebyl žádný velký mráz, docela to kousalo. Chvílemi doslova, když to fouklo trochu zmrzlého sněhu do obličeje.

Po cestě

Nicméně jsem si v záchvatu prozřetelnosti vzal brýle na kolo, tak jsem nelenil, nasadil čirá skla, a bylo vystaráno. Foukat mohlo, jak chtělo. A díky daru přítele Jägera (neplést s darem přítele Jägera) mi nebyla ani zima.

Vidíte panáčka na běžkách? (stickman)

Po pár minutách chůze nám zhruba v těchto místech došlo, že stopa sněžného skůtru, kterou jsme sledovali, vede někam úplně jinam, než bychom potřebovali. Inu, vytáhli jsme kompasy a mapy, dali hlavy dohromady a udělali čelem vzad. Vrátili jsme se kus cesty zpátky a chvilku bloumali, kudy se vydat dál (přímo to nešlo, protože tam byla celkem strmá stěna). Pak jsme spatřili nějaké šlápoty ve sněhu, a i když jsme neměli tušení, kam vedou, nic lepšího jsme neměli, tak jsme se vydali podél nich...

Zakroucený strom

Po nějaké kozí stezce (šlápoty se ztratily skoro hned) jsme se vydrápali o kus výš. Jelikož tam všechno vypadalo velice podobně na všechny strany, vítr foukal snad ještě víc, přidalo se trochu sněhu a mlhy a vůbec byla větší kosa, tak jsem tam nic nefotil.

Cesta nebyla žádná. Znali jsme akorát směr podle kompasu a měli matné tušení, kde se nacházíme. Nicméně jsme se nevzdávali, i když nám přišlo, že musíme být někde úplně v čudu. Ale jak už jsem psal v úvodu, ona ta chata je úplně v čudu, takže jsme tam byli správně. Přibližně po slabší hodince putování jsme se najednou ocitli u chaty. Jak, to bylo trochu překvapení i pro nás. Protože, vzhledem k počasí, jsme jinak neviděli nijak daleko.

Chata!

Každopádně jsme chatu našli a radostně se nahrnuli dovnitř. Do cíle jsme dorazili kolem jedné. Zjistili jsme, že ve finále nám cesta trvala asi dvě a půl hodiny. Vzhledem k tomu, že v instrukcích se psaly tři hodiny, byli jsme trochu překvapeni. Nicméně jsme neměli čas ani chuť jen tak překvapeně sedět, takže jsme zatopili v kamnech a dali si něco k obědu (co si kdo přinesl).

Pokračování příště...

Praní a tak vůbec

V poslední době jsem byl jak zaneprázdněn školou, tak mimoškolními aktivitami. K tomu všemu na mě minulý víkend vtrhla nějaká nemoc. Jak se vždycky směju všem, co mají rýmičku, tak došlo i na mě :-)
Každopádně se pokusím aspoň částečně dohnat, co jsem zameškal, a přidat pár příspěvků do tohoto občasníku.

Začneme něčím, co mi sice nepřijde zas tak zajímavé, ale rodina si to vyžádala svými zvídavými dotazy - Praním.

Pračky u Bunnpris

Na Moholtu se nacházejí dvě prádelny. Jednu máme ve vedlejším baráku, jedna je na druhém konci v Activity House, u prodejny Bunnpris. Problém je, že do té bližší si musíte přinést vlastní prášek, zatímco v té vzdálenější se všechno dávkuje automaticky. Cena je stejná na obou místech, takže chodíme dál. A na výše uvedené fotce se můžete podívat, jak to tam vypadá.

Pračka

Praček je tam celá řada, respektive dvě řady. Stačí si jen jednu vybrat. Nebo si klidně můžete vybrat i víc praček podle potřeby. Zatím jsem ale víc jak dvě najednou nepotřeboval :-)

Karta a placení

Na provozování praček tu mají vypracovaný systém. Když se ubytujete na Moholtu, dostanete kartu s kódem. Po přihlášení do online systému si můžete na tuto kartu dobít peníze z jakéhokoli účtu (platba kartou online). Přičemž jedno použití pračky stojí 20 NOK. Kartu pak normálně strčíte do pračky, na displeji ťuknete, že chcete platit a můžete pokročit dále.

Volba programu

Na každé pračce je pár čudliků a ovládací kolečko. Otáčením kolečka vybíráte možnosti, stiskem potvrzujete. Já obvykle začínám výběrem jazyka. Z nějakého důvodu je čeština jako první na výběr. Takže není co řešit, proč se nějak složitě proklikávat volbami v cizím jazyce, když to jde takhle jednoduše...

Je tam asi 12 přednastavených programů na praní, stačí si jen vybrat. Pak se dá ještě trochu poštelovat teplota a otáčky. Když jste spokojeni s výběrem a máte zaplaceno, stačí už jen zmáčknout Start a může se začít. Na displeji se ukazuje zbývající čas praní, takže už zbývá jen nastavit odpočet na mobilu, aby se na pračku nezapomnělo, a můžete zase jít. Podle toho, co perete, máte čas na nákup, jídlo, díl seriálu, přednášku ve škole a podobně.

Sušičky

Jakmile je dopráno, můžete přesunout prádlo do jedné (nebo více) sušiček. Ty už se neplatí, fungují podobně jako pračka a také umí česky. Problém je, že nefungují tak úplně spolehlivě. Sice se dá nastavit, co se tam suší výběrem programu, ale zatím se mi povedlo asi jen jednou, že to ve finále bylo suché tak akorát. Většinou se stává, že to tam necháte skoro dvě hodiny sušit (sušička má vlastní odpočet), ale stejně je prádlo ještě celkem mokré, když se vrátíte. Zatím se nejvíc osvědčilo sušení na automatiku, ale i tak to není úplně optimální.

V prádelně jsou taky dva gauče, kde se dá případně posedět, pokud se vám chce na prádlo čekat přímo na místě. Takže, když sušíte ve dvou sušičkách najednou a jedné to má ještě pár minut trvat, můžete si chvilku počkat. Ale jinak se dá sušení kdykoli přerušit, když je třeba. Žehlení jsem se zatím nevěnoval, protože mi to fakt nijak neschází, a taky to nebylo úplně třeba. Stačí prádlo nějak šikovně pověsit na sušák, a ono se to o  sebe postará samo... (Ano, babičko, máš pravdu, asi by se to tak dělat nemělo, ale co :-D )

Bruslení

Úvodem

Abych neseděl doma za pecí, uvažoval jsem taky o troše pohybu. (Světe, div se!) Jelikož tu všichni běhají - na lyžích i bez lyží - chodí do fitness a vůbec provozují nějakou tpodobnou aktivitu, tak to člověku nedá, aby o tom nepřemýšlel.

Pohled z okna po ránu

Škola má vlastní sportovní klub, který jednak spravuje chaty, ale také nabízí rozličné sporty. Jsou to věci klasické - kopaná, odbíjená, košíková, házená a jiné "-bally", ale také třeba podvodní rugby, frisbee nebo famfrpál. Fakt! Koukal jsem na stránky a dokonce tu bylo nějaké mezinárodní klání...

Kromě sportů pod NTNUI patří i různá bojová umění a tancování. Jelikož jsem tu jen na semestr, nebral jsem si s sebou žádné vybavení. Takže jsem se sháněl po něčem, na co nejsou potřeba žádné pomůcky. Mezi favority patřilo plavání - aspoň sem tam pár bazénů. (Kdo mě zná, ten ode mě žádné super výkony v tomhle ohledu asi nečeká :-D ) Nebo právě to tancování s tím, že bych si nechal poslat boty. Je tu spousta tanečních klubů - různé styly a specializace.

Samozřejmě, abyste se mohli oněm aktivitám věnovat, musíte zaplatit členský příspěvek. Ten činí na semestr 830 NOK. Pokud se chcete věnovat tancování, musíte zaplatit další poplatek ve výši 200 NOK. V případě plavání je to dokonce 500 NOK. Takže, kdybych chtěl být jo aktivní, je to bratru 1730 NOK (5700 CZK). V případě, že bych jenom tancoval, to je 1030 NOK (3400).

Nevím, jak vám. Ale přijde mi to docela dost, na to, abych v příštích čtyřech měsících párkrát týdně (jestli vůbec) někam vyrazil. Takže jsem si řekl, že pokud nebudu mít nějakou silnější motivaci, tak se na to zatím vybodnu, zůstanu u kola a případně se mrknu po něčem jiném...

Bruslení

A tím se dostáváme k tomu slíbenému bruslení. Minulou neděli (2.2.) jsem zachytil informaci o tom, že se organizuje nějaká výprava na místní bruslařský okruh. Protože už jsem se zajímal dříve o to, jak se tady bruslí, rozhodl jsem se k akci připojit. Na čtvrtou jsem došel na okruh v Leangenu a mohlo se začít.

Úvodem poznamenám, že tam mají ampliony na sloupech a celou dobu tam hrála (pop)rocková hudba z let 70., 80. i 90. Kromě známých kapel jako AC/DC, Guns'n'Roses, Queen atd. tam tedy hrály i některé starší vykopávky, které možná nebudete všichni znát. Proto vám sem přidám pár klipů, abych vám přiblížil tamější atmosféru :-) (a taky proto, že nemám žádné fotky)

V areálu toho okruhu je i normální hokejový stadion a nafukovací hala, takže lidí je tam habaděj. Bruslařů taky celkem dost. Z řad studentů dorazilo asi 12 účastníků. U ledové plochy se nachází malá bílá buňka, kde sedí takový místní děda. Brousí brusle, půjčuje brusle, dohlíží na ledovou plochu a také pouští ty nejrůznější hitovky (hádám). Nuže, došel jsem do budky, půjčil si za 50 NOKů brusle a mohlo se vyrazit na led.

Všechny brusle, co tam mají jsou spíš takové ty běhací - plastová bota, cvakací přezky, dlouhé nože, ale ne klapačky. Každopádně já na tomhle stál poprvé. Na bruslích po pár letech. Takže jsem musel vypadat dost vtipně. Minimálně to bylo dost zvláštní pro mě, jestli ne pro okolí :-)

Každopádně jsem zase rozhodně nebyl žádná atrakce. Bylo tam pár studentů z Brazílie a Číny, kteří nikdy na bruslích nestáli, takže ti měli rozhodně o zábavu postaráno. Akci tak nějak řídil Iránec Ali. Netuším, jak dlouho je v Norsku, ale na bruslích mu to dosti šlo, tak se tam také snažil všem nešťastníkům pomáhat.

Já jsem se tak nějak snažil jezdit, vyhýbat se tu dětem, tu předjíždějícím rychlobruslařům. Na brusle jsem si postupně zvykal. A ač jsem ani jednou nespadl, měl jsem několikrát na mále. Zvlášť, když jsem zkoušel, jak se na tom dá překládat. No, shrnu to tak, že v televizi to jde samo, já měl občas co dělat, abych udržel balanc a pranic se mi to nedařilo.

Během asi dvou hodin kroužení jsem tak různě hodil řeč s dalšími bruslícími. Byly tam dvě Norky, které sice nejsou z Trondheimu, ale evidentně nebruslily poprvé a měly to tak nějak v noze :-) Asiati byli trochu vyjukaní, takže se snažili soustředit spíš na brusle, než na mluvení. Ale nevzdávali to a na to, že na bruslích stáli někteří poprvé, to nebylo špatné. Pak tam bylo pár lidí z Litvy, kteří už to taky měli zažité. Kluk z Austrálie, který sice nijak moc nebruslil, podle toho, co říkal. Ale proháněl se tam dost slušně popředu, pozadu a všelijak jinak. Já se tak nějak vozil a jezdil, jak mi to šlo (nic extra).

Velice mě překvapila Holanďanka Tanja, která se mimochodem bruslení věnuje trochu víc. Sleduje rychlobruslení a samozřejmě ví, kdo je Martina Sáblíková (kdežto já ty Nizozemky fakt neznám). Ale co je podstatné, prý každou zimu jezdí do Sušice (!) na lyže.

Nějak jsem tomu nemohl po zbytek dne uvěřit. Ale je to tak. Tanja má za to bod, Sušice tak 10. Protože se běžně setkávám s tím, že lidi z Prahy nebo Brna netuší, kde jsou nějaké Klatovy. Ale když holka z Holandska ví, kde je Sušice, tak je to opravdu překvapení :-)

Po dvou hodinách bruslení jsem zase vrátil kaňky pánovi v budce a vyrazil směr kolej. Takže příjemně stráven odpoledne. A takový pěkně aktivní odpočinek...

Bruslení II

Protože se mi nechtělo si pokaždé půjčovat divné brusle, zkusil jsem sehnat v Trondheimu vlastní. Kupodivu se to podařilo a ve čtvrtek jsem si vyzvedl na Gloshaugenu nové brusle. Teda nové - použité, trochu orezlé a pěkně tupé. Jsou sice trochu větší na délku, ale zase ne nijak výrazně.

Včera (9.2.) jsem zase vyrazil na okruh. Nechal brusle nabrousit u pána v budce. A mohlo se vesele jezdit po ledové ploše. Jsou to brusle na hokej, takže sice nejsou tak rychlé jako ty běhací, ale nevadí. Aspoň se lépe ovládají a dá se na nich překládat bez toho, abych se přitom rozplácl na ledu. Ne, že bych se teda rozplácl. Nespadl jsem ani tentokrát, takže mě to nejspíš čeká příště...

Z hostů tentokrát nic moc zajímavého. Opět pár zmatených Asiatů, které tentokráte doplnil pár Indů a jeden Afričan. Posledně uvedený toho měl nějak dost, dostal křeč do nohy a chudák si toho ježdění zas tak moc neužil. Indka se snažila. Prý už dřív jezdila aspoň na kolečkových bruslích, takže se toho nebála, i když jí to kdovíjak nešlo. Ind byl oproti tomu úplně hin, sem tam sebou lupnul. Nakonec oba objeli asi dvě nebo tři kolečka a byli vcelku spokojení. Z dalších účastníků bych akorát vypíchnul dalšího Brňáka. Sice ani nevím, jak se jmenoval, ale zase potvrdil, že češi jsou tu všude :-)

Ne, že by mi to šlo tentokráte o mnoho lépe, ale už se na těch bruslích dalo aspoň nějak "normálně" jezdit. Takže příště se zase můžu zkusit naučit něco nového, když mi to půjde líp.

Zaslechl jsem rovněž zvěsti o tom, že se dá daleko lépe jezdit na nedalekém jezeře. Takže to možná prověřím nějaký následující víkend. Uvidíme... :-)

Dodatek

Co se sportu týče, doplním jenom, že se mi podařilo zprovoznit internetové vysílání ČT, které jinak v zahraničí neběží. Každopádně můžu normálně fandit. Případně můžeme se zbytkem spolubydlících sledovat norský eurosport a fandit každý svému favoritovi.

Outland II

Předem bych rád upozornil, že tento příspěvek je určen hlavně hráčům Magic: The Gathering. Ostatní to asi tak nevezme :-)
Ale můžete si aspoň projít přiložené fotky, ať víte, jak to tam vypadá. Popis jsem uvedl v jednom z předchozích příspěvků, ale nechci tam dodávat fotky zpětně... Takže si prohlédněte fotky a porovnejte s oním popisem, pokud budete mít chuť.

Pre-release event

Jak jsem psal v předchozím příspěvku, zůčastnil jsem se v Trondheimu představení nové edice Born of the Gods. Akce se konala v sobotu 1.2. od 10 hodin, tak jsem ráno vytáhl kolo a vyrazil do města. Na tomhle místě jen poznamenám, že kolo jsem do té doby nepoužil, ani moc nezkoumal, takže jsem byl po cestě trochu překvapený skřípáním, vrzáním a dalšími zvuky, které kolo vyluzovalo. A rovněž jsem byl několikrát trochu zaskočený (ne)funkčností brzd. Nicméně jsem na místo dorazil před desátou. Obchoďák byl ještě zavřený, ale před dveřmi už postávali první účastníci akce.

Lego koutek

Celkem se na akci sešlo asi 75 lidí. Kromě mě, Američana Davea a jednoho Švéda samí Norové. Takže účast vcelku hojná. Nevím, kolik lidí tak chodí do Plzně (velikost srovnatelná s Trondheimem), ale počet hráčů je to solidní (v Klatovech jsme většinou rádi za 16 lidí, a to už je dost slušná účast). Kvůli technickým problémům a právě vysokému počtu hráčů se opravdu začalo až někdy kolem dvanácté, takže to do té doby byla trochu otrava...

Manga koutek

Bohužel daleko větší otrava to byla i potom. Karty, co jsem rozbalil stály vyloženě za houby. Žádná bomba, nic mimořádného, co by mohlo opravdu zajistit výhru. A bohužel ani žádná slušná sestava barev, ze kterých by se dal sestavit balík. Pro úplnost uvádím, že jsem si vybral bílou. Takže jsem jí logicky chtěl s něčím namíchat. V zelené nebylo naprosto nic, kromě pár zdrojů many. V černé taky nic převratného. V modré nic vyloženě dobrého, jen pár drahých čuníků a pár plošných vracení (taky drahých). Nakonec jsem se rozhodl vyzkoušet Červenou. Bylo tam pár slušných potvor, pár nakopávaček, jeden removal...

Komiksová ulička

Bohužel to nějak úplně nefungovalo - párkrát špatná ruka, několikrát mana-screwed, když už jsem něco vyndal, tak to obvykle hned šlo ze stolu. První mač jsem prohrál (celkem těsně) 1:2, v druhém jsem dostal 0:2. Po dvou kolech jsem se rozhodl to trochu přestavět - změnil jsem to na modrobílou. Bylo to jen o málo lepší. V následující hře jsem remizoval 1:1, protože vypršel limit. Ale v té další jsem padnul, stejně tak i v pátém kole. Nepomohla mi ani představivost, ani odvaha, ale nebylo to nic platné.

Warhammer koutek

Prostě to stálo za prdlačku. V šestém kole jsem dostal bye, takže jsem se sbalil a šel zpátky na kolej (o čemž jsem uvažoval i o pár kol dříve). Byl jsem dosti otrávený, protože o moc hůř už to fakt dopadnout ani nemohlo. A i ta radost z hraní jako takového postupně vyprchala. Když ještě uvážím, kolik bylo startovné, toto prevko se rázem uchází o přední příčky v mém žebříčku "Už jsem dal víc peněz za větší blbosti".

Vzhledem k počátečním průtahům jsem skončil někdy v pět, takže už byla venku zase tma. Ale stejně jsem se ještě stavil v Clas Ohlson pro brzdové špalíky na kolo, protože se mám rád, a protože mi bylo sténajícího kola líto.

Modern Turnering

Včera (8.2.) se konal v Outlandu turnaj v modernu. Vstupné bylo rozumné (50 NOK), ceny lákavé (1. místo Marsh Flats, 2. Thoughtseize, 3. a 4. Birthing Pod), nic lepšího jsem v plánu neměl, tak jsem vyrazil.

Ve středu jsem strávil několik hodin prací na kole - namazal jsem všechno, co vrzalo (a že toho bylo), a všechno, co se hýbat mělo, ale nechtělo. Vyměnil jsem špalky na obou kolech (byly sjeté až na to želízko, co drží špalík pohromadě) a seštěloval brzdy. Takže tentokráte probíhala cesta rychle, hladce a tiše. A před desátou jsem byl u obchoďáku. Tentokráte jsem tam byl první, ale časem pár lidí přišlo a mohlo se začít.

Star Wars četba + "Levné knihy"

Vzhledem k tomu, že tu modern moc nefrčí, ho ani moc lidí nemá. Takže na turnaji bylo povoleno až 10 proxek. To možná pár hráčů přitáhlo, ale stejně celková účast byla 13 hráčů. Hrálo se na čtyři kola + top 4.

V prvním kole jsem hrál proti UB Faerie balíčku. Nevím proč, ale nepřišlo mi to zas tak převratné. Protihráč to postavil asi den před turnajem. Karty chodily dobře. A třeba takový Bitterblossom mě s Auriok Championem a nějakou tou "anténou" ve hře vůbec netrápil. Právě naopak. Soupeř se aspoň rychleji ukousal sám. Celkově to šlo hladce, výhra 2:0.

Knihy

 Ve druhém kole jsem hrál proti Izzet midrange, nebo co to bylo. Klučík, který proti mě hrál, to taky neměl nějak moc najeté, jinak si myslím, že by mě potrápil víc. Nebylo to tak snadné jako předchozí mač, kvůli těm všemožným counterům a zabíjením. Ale Tidehollow Sculler a Inquisition of Kozilek mi pomohly zbavit se pár ošklivých věcí. Nějaké to plošné zabíjení po sidu se také zvládlo. Akorát soupeř tak nějak neměl, čím by mě zabil. Takže ve druhém kole zase 2:0 pro mě.

Ulička deskových her

Ve třetím kole jsem potkal Naya Zoo. Docela nepříjemná věc, ale nakonec soupeři nějak moc nechodily potvory (což je v ZOO trochu problém) a střílením mě nezabil. Nebylo to sice bleskově rychlé, ale nakonec jsem ho dostal. Takže zase 2:0.
Kluk byl celkem fajn. Tak jsem s ním chvilku povídal. Říkal, že na turnaj jel asi 50 km (no, v Norsku je to kousíček). O karty se u nich zajímal jeho nevlastní táta, který tam byl taky, i když nehrál. Ale pár slov jsem prohodil i s ním.
Poznámka: Destructive Revelry (v překladu: Bouřlivá oslava) je hnus :-P

RPG koutek

V posledním kole jsem narazil na Tron. V prvním kole jsem sice se štěstím vyhrál, ale pyroclasmy v základu dělají svoje. Navíc jsem ve druhé hře mulliganoval do čtyř karet, takže to nebylo nic extra a dochod nebyl kdovíjaký (žádná anténka). A příchod Emrakula to tak nějak ukončil.
Ani v kole třetím se mi úplně nedařilo. Soupeř měl ve třetím kole všechny urzovky. Já jsem sice neměl úplně špatný dochod. Ale druhý Karn a tři Wurmcoilové na stole mi nějak vysvětlili, že to úplně nepůjde...
Takže tentokráte 1:2. Nicméně jsem postoupil do top čtyřky ze druhého místa, takže to nebylo špatné.

Kouzelnický arzenál

V top 4 jsem následovala hra proti UG infectu. Což je hnus, jak všichni víme. Takže v první hře mi bylo málo platné, že jsem měl asi 40 životů, nějak se mi nedostávalo pořádných potvor. A proti Blighted Agentovi by to bylo stejně málo platné.

Ve druhé hře naštěstí soupeř nic neblokovatelného neměl. Zrovna tak neměl nic s tramplem. Takže jsem si vždy nechával nějaké tokeny do bloku a vcelku rychle ho ujel.

Ve třetí hře jsem provedl docela pěknou kokotinu. Soupeř měl na stole Glistener Elfa a Noble Hierarcha. Bylo moje druhé kolo, zvažoval jsem, jestli zahrát Zealous Persecution, nebo Scullera. Řekl jsem si, že žádný trample tam nehraje, takže zahraju blockera, kouknu se mu na ruku, aspoň budu vědět, na čem jsem, a něco mu vezmu. Navíc, kdyby tam měl nějakého neblokovatelného zmetka, neměl bych se ho jak zbavit, kdybych zahrál Perzekuci hned. Takže jsem zahrál scullera, vzal jsem mu nakopávačku s kickerem a nechal ho hrát.
Bohužel měl ten opičák štěstí. Dolíznul si nasideované Apostle's blessing, dal elfovi protekci, přidal pár nakopávaček a já dostal akorát zbývajících 7 poison counterů. Nebylo nic, co bych s tím mohl dělat a byl jsem mrtvý dřív, než začalo moje třetí kolo...

Fakt je, že jsem to mohl zahrát jinak. Mohl bych se zbavit obou jeho potvor a on by v následujících pár kolech moc dalšího neudělal. Nicméně to jsem nemohl vědět. A taky jsem ho trochu podcenil. Podle všeho je to štístkař asi tak na úrovni Ivana :-) Dost mě to naštvalo, ale co. Náhoda patří k MTG stejně jako cokoli jiného. Příště budu chytřejší (a umřu na nějakou neblokovatelnou nezabitelnou mrchu).

Nimbus (rozhodně za víc jak) 2000

 Následovala hra o třetí místo, kde jsem se znovu utkal s Naya Zoo. Jelikož už o nic nešlo (Birthing pod jsme dostali oba), nijak jsem to nehrotil. Tentokráte to došlo soupeři moc hezky a banda opičáků, lvů, a jiných kočičáků mě zabila. Ale už to bylo jedno. Takže jsme si dali ještě nějakou tu hru jen tak pro srandu a trochu popovídali.

S figurkami si hraje i kapitán Jack Harkness

Nakonec vyhrál Björndalenův jmenovec Ole s tronem. (Na spodní fotografii v modré košili s brýlemi po pravé straně.) Tomu jsem to aspoň přál. Protože byl jednak sympatický, a taky proto, že infect je pro děti, co neumí hrát nic pořádného :-D

Top 4 je k prohlédnutí na MTGPulse. Takže se můžete mrknout, s čím jsme hráli. Doporučuji věnovat trochu pozornosti kolonce cena balíku. Chybí mi tam v listu jeden Auriok, takže to mám za nějakých 140$. Když to porovnáte třeba s takovým Tronem - 515$, nebo Zoo - 1055$, je to trochu rozdíl. Infect je "jen" za 429$, ale měl tam naproxované Hierarchy, a možná i fečky, takže to ve finále měl taky celkem levné (vzhledem ke složitosti a ceně takovéhle verze balíku by to klidně mohl prodávat mezi hračkami v tesku :-D ).

Místnost, kde se hrálo

Takže jsem sice nezískal ani jednu z karet, které mají jednak hezkou finanční hodnotu, a pak se dají hrát v mém balíku. Ale tak co, zahrál jsem si, bavilo mě to. Vstupné se mi zaplatilo, takže pohoda a vcelku příjemný den...

Nedělní procházka II

Na psaní blogu nějak není poslední dobou moc času (a vůle), takže z toho bude spíš takový občasník... Co se děje ve škole, to nijak zvlášť rozvádět nebudu, pokud to nebude něco vážně zásadního.

Každopádně teď zpátky k tématu, kterým je další z procházek po okolí, která se uskutečnila v neděli 26.1. Tentokráte to bylo daleko komornější, ač když bylo upozornění na facebooku. Ve finále jsme byli jen čtyři - Já, Martin (SK), Vláďa (CZ) a Ital Vincenzo.

Plán byl takový, že se dojede na konečnou tramvaje - Lian, a pak se někam půjde. (Jo, v Trondheimu je tramvaj. Celá jedna linka :-D ) Tím směrem se nachází Bymarka - kopce, kam se chodí do přírody, na běžky a vůbec jedno z míst, kam chcete jít, když chcete vypadnout z města. (Ne, že by ve městě nebylo hezky.)

Vyrazili jsme po značené trase směrem k jezeru Skjellbreia. Cesta nás vedla lesem, loukami, přes pár ohrad (kde byly schůdky přes plot), a dále podél běžeckých tras, kterými je celá Bymarka protkaná. Čerstvý sníh tu sice není, ale přesto jsou běžecké stopy jakž takž udržované. Místy se šlo po ledu, takže nebyla nouze o pár pádů. Hlavně Vincenzo sebou několikrát pěkně lupnul.

Jezero

Cesta nás dovedla k chatě, ve které se nachází malá restaurace. Zde jsme udělali také první zastávku a dali si oběd, protože na to tak akorát byl čas. Jídlo jsme teda měli svoje a zbaštili ho venku před chatou. Byly tam lavičky i stůl, počasí bylo krásné, výhled můžete posoudit na předcházející fotce.

Chata

Jak je asi patrné z této fotografie, bylo kolem chaty docela rušno. Na procházce tu byli důchodci, rodiny s dětmi, všudypřítomní cyklisti a tak... Na jezeře se pohybovali jak pěší, tak bruslaři a samozřejmě ani o cyklisty nebyla nouze. Jelikož naše cesta vedla podél jezera a stezka se tak různě klikatila podél břehu, rozhodli jsme se, že si cestu trochu zkrátíme přes jezero jako místní.

Jezero II

Nehnali jsme se tedy úplně přes střed jezera, jako někteří. Zvlášť cyklistům jsem se trochu divil. Ne kvůli tomu, že by to snad klouzalo, hádám, že na to měli výbavu. Ale foukal docela vítr, takže to asi nebylo jen tak. Na druhou stranu s větrem v zádech jste na druhé straně jezera hned...

Jezero III

Na jezeře se rovněž nachází pár ostrůvků, okolo kterých jsme šli. Na žádný jsme přímo nelezli, ač vypadaly docela lákavě. Podle všeho byl jeden z nich dokonce obydlený. Ne, že by na něm stála nějaká chata, ale spatřili jsme tam pár lidí, kteří podle všeho něco vařili. Mezi stromy měli nataženou nějakou plachtu nebo co. A vůbec to vypadalo, že to tam mají trochu zařízené. Zda tam bydlí nějak dlouhodobě, nebo jestli to byla jenom nějaká sranda akce, jsme vážně nezkoumali.

Jezero IV

Pro úplnost dodávám, že obě fotografie zachycují týž ostrůvek. To jenom sluníčko dělá s fotkami docela divy. Jezerní lidé se pak nacházejí na větším ze dvou ostrůvků, na jeho pravé straně, mezi stromy.

Co se další cesty týká, přešli jsme z bruslařské na klasickou techniku (na normální cestu). I když jsme po cestě byli vcelku překvapeni, když jsme na cestě vedoucí mezi stromy potkali klučinu na bruslích. Ten využil toho, že od jezera ke zmíněné cestě vedl potok, a že cesta byla beztak samý led. Každopádně když jezdí cyklisti na jezeře, proč by nemohli lidi bruslit v lese, že jo? :-)

Měli jsme namířeno k mlýnu, který byl vyznačen na mapě jako zajímavost. Kousek jižně od jezera. Nicméně se ukázalo, že v zimě tam toho k vidění moc není - jen zbytky základů několika stavení. A jeden malý domek, který byl bohužel zamčený a prázdný. K tomu pár informačních cedulí, nicméně všechny v norštině.

Nuže, vyrazili jsme dále po cestě. Po slabší hodince chůze jsme došli k dalšímu restauračnímu zařízení. Tentokráte to bylo něco většího, možná i nějaký penzion - to jsme úplně neověřovali. Každopádně bylo okolo spoustu lidí se psy a pár lidí s kočárky. Uvnitř docela plno, tak jsme ani nešli do tepla, a pokračovali jsme v naší cestě.

Nešli jsme přímo k městu, ale po klikatících se cestách, takže nám to trochu trvalo, ač se to na mapě může zdát blízko. Každopádně časem jsme se dopracovali zpátky k civilizaci. Na okraj Trondheimu, kde se nachází skokanský areál.

Můstek (A)

V březnu se bude v Trondheimu konat šampionát ve skocích na lyžích, tak se můžete přijet podívat, když nebudete mít do čeho píchnout :-D

Já jsem se akorát mrknul, jak vypadají skokanské můstky zdola. Příležitostně zkusím zjistit, jestli se dá volně dostat i nahoru. Shora by mohl být docela pěkný výhled. Každopádně vy si teď musíte vystačit s tímto:

Můstek (B)

Kousek od areálu se nachází autobusová zastávka, kam jsme se následně vypravili. Podle tamějšího řádu jsme vyčetli, že autobus má jet skoro hned. A po pěti minutách čekání se skutečně dostavil. Vzhledem k tomu, že byla neděle, a to jezdí jednou za hodinu, jsme měli docela štěstí. Rád bych ještě poznamenal, že místní busy nejsou zrovna proslulé dochvilností, ač to nemůžu dost dobře posoudit.

Autobus nás dovezl na zastávku, která se kupodivu nachází na kruhovém objezdu. Ale co, evidentně je tu možné leccos. Vincenzo pokračoval autobusem dále, naše československá skupinka se vydala pěšmo zpět na Moholt.Vzhledem k ideálnímu počasí to byla procházka velice vydařená. A vzhledem k nízké účasti i velmi poklidná. Přesto jsem toho chození měl po návratu na kolej tak akorát :-)